Jitka Gotterová: Mantinely

Dnešní recenze na knihu idnesové blogerky nebude ze sportovního prostředí, jak by se mohlo z názvu zdát. Nanejvýš dobře, že tomu tak není, že jsem se spletl. Mantinely jako pravidla, řád, dodržování morálních zásad a pracovních povinností, to je oč tu běží.

A věřte, že autorka jistojistě věděla, proč právě Mantinely jsou pro její vyprávění stěžejní. Neustálá snaha o jejich vytyčení se setkává v prostředí velkoobchodu Makro jednou velkou marností. Dalo by se předpokládat, že z pozice vedoucí zeleniny má hlavní hrdinka knihy na starost pouze nižší personál a v případě eventuálních potíží podporu nadřízených, leč není tomu tak. Vedoucí Jitka je upřímná a rázná ženská, která chce jenom dělat svoji práci dobře. Proto svým pracovníkům nedostatky a chyby taktně vytýká a nebojí se upozorňovat ani na špatnou organizaci vedení. Svými logickými argumenty však na pochopení naráží jak ze zdola, tak ze shora. Její neustálé pře s manažerem i ředitelem jsou na denním pořádku, jako i nepřijímání kritiky podřízených. Sugestivní líčení hádek nenechá žádného čtenáře na pochybách, kdo je v právu, kdo je tím hlupákem nebo krávou, když je u toho Jitka. (Zapomeňte na ono filmové: Jitko, ty krávo!) To, že není souzena průměrná inteligence podřízeným, jejichž konečným vzděláním je většinou základní škola, (i zástupkyně vedoucí,) se dá pochopit, ne však stejná „kvalita“ úsudků u nadřízených, u kterých při hledání podpory svérázná Jitka pokaždé narazí. Nevěříte? Čtěte a uvěříte!

Dvě citace: „…bylo mi jasné, že takovou blbost může spolknout opravdu jenom manažer Králík. Bohužel se ukázalo, že druhým takovým troubou, který té hovadině uvěřil, je náš ředitel Pecina.“       "Na teplouškovi Emilovi každého okamžitě zaujala jeho obrovská náušnice v podobě ohnutého hřebíku, která mu trčela z ucha takovým způsobem, že jste si v první chvíli v duchu říkali: „Proboha, chlapče, kdo ti to udělal?“ a přemýšleli, nemáte-li ho odvézt do nemocnice.

Jitka se zásadně odmítá podvolovat stěžejní okrádačsko - socialistické myšlence svých druhořadých pracovníků, a sice rčením kdo v práci nekrade okrádá rodinu a tu o poctivosti, s kterou nejdál dojdeš, nechtějí znát. Nějakou tu papriku urvat si pro sebe, koupit si se slevou čerstvá jablka, která krátce obdrží cenu těch starých, jen tak očekávaně si po češsku na úkor firmy maličko polepšit. A myslíte si, že má Jitka, za poctivost a proti nesmyslům bojující lvice, pochopení aspoň u nadřízeních? Lumpů ještě větších, u těch, jejichž hlavním motivačním krédem je alibismus, lenost, nepřemýšlení, problémy si nepřipouštět a starat se jenom o svůj klid a postavení?

Jenomže to ještě není všechno. Když se do pracovních problémů přimíchá podlost, přetvářka, neúcta, neupřímnost, lži a intriky, tedy "morálka" až z úplného hnoje, k přežití v tomto prostředí by to chtělo hodně silné brnění a věčně splachovací povahu. Kdepak, pražádné podpory se Jitce nedostává ani od těch, komu pomáhala, přimluvila se za něj, lecjaké prohřešky odpustila. Napadá vás pro dobrotu na žebrotu? Jestli to tak dopadlo, neprozradím, to si v knize plné výjimečných trapností, kolizí a nepořádků, přečtěte sami. A věřte, že číst se vám bude, co na jeden zátah, na jeden dech!

Protože srozumitelný, poutavý a svižný text, vám vydechnout nedopřeje. Velmi humorným způsobem chrlení rodinných i zeleninových zážitků, vodopád pádných slov a nesmyslných argumentů, to je to, co čtenáře pobaví, co ho přiměje knihu nepustit z ruky. Jistě tak tušíte, že se v žádném případě nejedná o hluboký literární počin, nad kterým byste museli dlouhosáhle přemýšlet, ale o vkusný, vtipný a osobitý autorčin rukopis, který by mohl vyloudit pousmání i na věčně zapšklém morousovi.  

Citace: „…vůbec netušila, že učitel autoškoly má na své straně taky pedály a tak, když jí je jednou sešlápl, což způsobilo, že jí ty její někam utekly, pustila za jízdy volant, zalezla pod palubní desku a ty pedály tahala zpátky…“

Ano, historkám se zasmějete a kolikrát až tak, že hodně, ale častý humor, ne že by od poloviny knížky vymizel, jen vám dřív nebo později dojde, že čeho je moc, toho je příliš. Ze všech těch pracovních šlamastyk vám začne bobtnat hlava, protože tolik konfliktních dialogů vám ta původní už nepobere. Najednou jako byste se přestali smát a empaticky si začínáte představovat, co na Jitčině místě vy, jak z toho ven. A výsledek? Nepřijdete na nic! Ta snaha, ta marnost, to všudepřítomné nepochopení, ignorace a neustálé klacky pod nohama. Všechno to, čemu byste se na padesáté stránce od srdce zasmáli, vám o sto stránek dál připadá k pláči, protože marný souboj selského rozumu s neochvějnou natvrdlostí, s výsledkem dalších slibů o nápravu, ve vás zanechá údiv, zklamání a beznaděj.

Ale abych autorku jenom nechválil, na každém se vždycky něco najde. Jsem hodně alergický na to, když někdo napíše, že měl virózu a dostal na ni antibiotika, a právě taková zhovadilost se paní Jitce povedla. Také celkem pětkrát použila výrazu „zavyhrožovala,“ což si myslím, že patří do kategorie nesmyslů jako zarezervovat, předpřipravit nebo dovyčistit. Naopak, časté užívání slovesa „pravila“ je vcelku milým čtenářským zpestřením. Ve slově protežovat jsem také dlouho chyboval, nyní už vím, že protěžovat je chybně.

Do uvozovek dává nejenom přímou řeč, ale i to, co si daná osoba myslí, nebo o čem přemýšlí. Sice to pak objasní, ale to je už pozdě. Z toho, že se jednalo o nevyslovený myšlenkový proces a ne o pádné argumenty vyřčené, je nabuzený čtenář zklamaný. A právě ty uvozovky mi vadily nejvíc. Také jsem měl dojem, že by knížce prospělo více odstavců nebo aspoň přímou řeč uvádět vždy na začátek řádku. Ikdyž ono je to takové obojaké, neboť emocemi nadupaný text nepřetržitý lavinovitý děj lépe vystihuje.

Jestli jsem snad těmito maličkostmi na závěr někoho zmátl a od knihy odradil, omlouvám se. Právě takovým připomínám, že se jedná o textový živel - bouřlivý, veselý, ale i deprimující. Knihu bych nazval návštěvně-vypravěčskou. Představte si, jako byste přišli na pokec k zajímavě upovídané paní, pak najednou kouknete na hodinky a vyděsí vás, jak vám čas neskutečně rychle utekl. A proč? Protože se nad tím vším divíte, bavíte se, poučujete a třeba si i dodáváte odvahy, protože jste na návštěvě (s knihou), která se neposlouchá (nečte) zbytečně. Stáhnout si ji můžete na:  http://knihy.idnes.cz/mantinely.html?___SID=U  a zcela určitě neprohloupíte.