Jeden míní, jiní mění, hlupáci se projevují

Nebudu tajit zájem o televizní a internetové pořady, které vyjadřují názor, brání lidská práva, starají se o zdraví. Také se podivují nad neférovostí, podivnostmi a hloupostmi, věcně kritizují. Jenomže, pro mě nepochopitelně, se

čtenářské ohlasy často svedou do jiného než přínosného směru.

Tak třeba za polohrané „Ano, šéfe“ se Zdeňkem Pohlreichem, které diváka baví a ukazuje mu restaurační zákulisí neotřelým způsobem, bychom měli být vděčni nebo si myslet svoje, ale co se děje víc? Národ se rozděluje na jeho obdivovatele a odpůrce.

A co si myslet o pořadu „Prostřeno“? Že v něm jde o jídlo až na posledním místě, je tam jasné ještě víc. Jak jinak si mám vyložit vyzvání moderátorské dvojice: Nelíbilo se vám bodové hodnocení našich soutěžících? Napište nám, jak byste je ohodnotili vy!

Zatímco v pořadu „A dost!“ Jan Zuna s kolektivem řeší potravinové šlendriány i jiné podvody, a Roman Vaněk v „Jídle s.r.o.“ varuje i odrazuje od nebezpečných potravin, posluchači si neméně všímají jejich vizáže - vlasů a obličejového ekzému.     

Přínos určitě mají i politické debaty seriózní i satirické, ale ani jejich aktéři neuniknou povrchnímu hodnocení, které se jim dostává od znalců z lidu.

Za rázný vpich do vosího hnízda považuji „Pořad Luďka Staňka“ a „Hudební masakry“ Jardy Konáše, do jisté míry i „Filmové premiéry“, k jejichž aktérům jsem si nedávném blogu troufl něco vytknout.

Náruživým a teatrálním způsobem Staněk zasvěceně hodnotí co ho v televizi vytočilo, co mu hlava nebere, co považuje za nehoráznost a zhovadilost těžkotonážního kalibru. Vlezdoprdelstvím by bylo, kdybych byl s jeho názorem zajedno pokaždé, leč převážně ano. Jeho iniciativu nadšeně vítám, protože není důvod hlouposti ignorovat, proč na ně neupozorňovat, proč být nad trapnostmi velkoryse nad věcí.

Jste opačného mínění a raději zklopíte zrak a zklapnete paty? Protože se to nedělá, není to slušné, není to až tak zapotřebí, a že se vás to vlastně ani moc netýká? Omyl! Je zapotřebí a týká! Mlčení, přecházení je přece tichý souhlas! S tím co vidíme, slyšíme, děje se kolem nás kdekoli, kdykoli. Mezi přáteli, v práci, doma u televize nebo na internetu. Nechat to jen tak být, vymýlat si mozky hloupostmi, připouštěli bychom  médiím patent na rozum! Špatné filmy, seriály i pořady, klamavé až lživé informace. Při vší úctě k osobnímu vkusu a rozumu každého, vyslyšet názor jiného nemusí být na škodu. Hlavně těm méně náročným a hůř chápavým by rázná kritika mohla posloužit jako pomocná berlička ku prospěchu, více či méně prozřít.  

Zkuste si poslechnout Pořad Luďka Staňka, zvláště pak projít diváckou diskuzi. Někteří s jeho názory souhlasí, jiní ne, ti na vážkách se k tématům většinou nevyjádří. Zcela úchylnou sortou je však plémě, které nenechává na Staňkovi niť suchou. Že je tlustej, vyžranej, zakomplexovanej, trapnej, z protekce - to je jejich upřímná přínostnost, vstřícně míněná záliba. Urážet, zesměšňovat, prudit. Tomu navzdory ho nic z toho neodradí, odvážně pokračuje dál, jeho pořad je stále velmi sledovaný. Proč? Protože z něj sálá vitalita, odhodlání až fanatičnost mediální sféru ozdravit!   

Postavou i svérázností jako by připomínal Jardu Konáše, muzikanta, který se se svou dobře mířenou kritikou hudebních masakrózních počinů jiných, potýká také především s ohlasy na sebe, na vlastní umělecké aktivity především. Jenomže kdo jiný než on by si měl lépe uvědomovat, že nikdy nebude zpívat jako Sinatra a s kytarou vypadat stejně  dobře jako mladá Suzi Quatro? Přesto se najdou tací, kteří se mu posmívají. Proč? Protože si dovolí veřejně hodnotit druhé! A nepřejícní laici si myslí, že toho není hoden. Ale proč ne? Jenom proto, že se jim nelíbí Konášova piknik postavička a nezamlouvá jeho písnička? Ale já raději jeho než Darinku Rolincovou!

A propos - kde je napsáno, že filmům musí nejlépe rozumět Tarantino, hudbu nejvěrohodněji zhodnotit jedině Paul McCartney a nejlepším fotbalovým trenérem musí být zaručeně Maradona nebo Pelé? Nikde, nikde to není dáno! A neplatí to! Nikde a v ničem!

V televizi, v rádiu, v politice, ve školství, v nemocnicích, na soudech…  Tak jako jsou v televizi pořady průměrné, blbé i blbější, moderátoři schopní i neschopní (včetně těch sportovních,) v rádiu mudrují kecálci běžní i hloupější, ve školách jsou učitelé tací i onací, uklizečky co uklízí a neuklízí, lékaři mimořádní, makoví i jaloví… mám pokračovat?

Sice ne v tak velkém mediálním hledáčku jako pořady vzpomínané, ale i tito všichni, méně známí odborníci podléhají kritice – místní drbárenské i internetové - stačí jen trochu hledat. Nedělejme si tak iluze, že ta naše učitelka je nejlepší a náš lékař tuplovaně, že leží leží v naučných knihách od nevidím do nevidím jenom proto, aby se zrovna pro naše zdraví rozdal.

Berme to tak, že ti dva vzpomínaní hoši se ujali práce, která je baví, v které se snaží být dobří. Dělají ji podle svého gusta, za svým názorem si přesvědčivě stojí a to je vše. Na posluchačích pak záleží, jak jejich počínání přijmou. Diskuze je pak prostorem pro to, aby mohla leckoho obohatit. Ale zase: Vyjádření k tématu! Jsem opačného názoru, protože…

Hlupákem je tak ten, kdo se sníží k podlosti, když nemá nemá k věci nic přínosného říci. Je přesvědčen, že se musí projevit za každou cenu, tak si najde cestu nejjednodušší – posměvačnou a trapnou, to jsou jeho jediné argumenty.

Tady se i já přiznávám, že jsem sklouznul k blogové kritice filmových kritiků, třebaže humorně vedené, kteří se podle mého soudu nechovají před kamerou tak, jak se očekává. V diskuzi jsem se pak dozvěděl, že pořad Filmové premiéry je určen především pro rozhlasové posluchače a ve studiu si hrají na neformálnost a maximální pohodu, takže mě to zamrzelo.

Ale urážení, zesměšňování a smyšlenky v patologické fantazii některých diskutérů svědčí o jejich povrchnosti, malosti. Avšak diskutujme, mějme stejné i rozdílné názory na spousty věcí, za jakoukoli věcnou připomínku buďme rádi, ale nikdy nesklouzněme pod úroveň slušného chování. A to i přesto, když nemůžete  kritizující představitele vystát. I když nepřijdete na to proč, zkuste se zaměřit na podstatu věci, kterou není on, ale jedině obsah jeho sdělení.