Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Být sám doma může a nemusí být fajn, záleží na tom... Karel je téměř 60letý muž, dříve zdatný sportovec s fyzičkou na krajské úrovni, nyní už jenom typ poměrně slušně zabezpečeného, spolehlivého manžela, který fakt, že mu žena odjede na delší služební cestu, vzal s potřebností každotýdenního tankování paliva. Co jiného už, když odjet musela.
Karel však neřeší jídlo, praní, úklid nebo nádobí, protože nebydlí v tuctovém městském bytě, ba ani v rodinném domku na vesnici, ale na statku na samotě u lesa. Dvě kočky doma, tři psi na dvoře, v kurníku devět slepic, nad tím vším by se dalo mávnout rukou, ale starost o čtyři koně už za pracovní zmínku stojí. Ano, stěžejní je jejich krmení dvakrát denně.
Ráno do každého boxu po kolečku sena, nanosit po dvou kbelících vody, posbírat to nejnutnější po povrchu, někdy je potřeba i přidat trochu slámy, když se najdou místa příliš promočená. Ale ze všeho nejdřív nechat do kyblíků odmočit po hrníčku ovsa nebo ječmene a müsli, přidat odměrku vitamínů, a jestli jsou zrovna mrkev nebo jablka v akci, tak se koníčkům sluší šrot ve žlabu zpestřit. Do takové snídaně jsou klisničky naprosto zbláznění. Tak jako slepice po ranním flusu a troše toho obilí nebo zbytků od večeře. Vodu mají tu, co naprší, ale pejskům ji natáčí a denně mění, protože ty jejich slintáky ji za tři dny promění v ohavný sliz, v kterém by i lžíce stála v pozoru. Zapomenout nesmím ani na každodenní sbírání vajíček. To si naivně mysleli, že když jsou vajíčka, ušetří, protože je budou na návštěvy brát místo dosavadní lahve vína. Jenomže Karlova žena Klárka podotkla: A není to málo? Takže už nosí obojí.
Takovou ranní pracovní hodinku Karlovi krmení zabere. Někdy v mrazu, jindy za deště, nejhorší je však náledí a prvních patnáct minut do rozednění. Pak zhltne snídani a hurá do práce. Dvakrát týdně má do pěti, takže to teď v zimě má ve středu a ve čtvrtek ze tmy do tmy. A s příchodem do 16stupňového chladu, protože elektrokotel nefunguje. Nejdřív tak musí roztopit a nanosit dřevo, aby vystačilo do půlnoci. Ve velkých pletených koších ze sklepa - čtyři kluzké schody na dvorek, pět na terasu a přes chodbu ke kamnům. Na předpisové zdvihání břemen zapomeňte - sklep má nízký strop a pozor si musí dát i na nezbedné kočičky, které přes velký koš nevidíte. Před nejméně dvouhodinovou pozdněodpolední krmící šichtou Karel obvykle něco sní. Pocit hladu, únavu a sucho v ústech už nechce zažívat. Když fouká vítr nebo si zapomene vzít čepici, i hlava ho rozbolí a rýma se připomene. Uklouznutí na ledu už dvakrát zažil a jednou se zadním nohám skotačícího hříbátka stačil vyhnut jen o fous. Tedy běžné riziko, o které by si ve vytopeném panelákovém bytě mohl nechat leda tak zdát.
Popravdě, ne že by Karel viděl v práci na malém statku smysl života a nedovedl by si den představit jinak, ale když už do toho v druhém manželství spadl, musí držet hubu a krok, to si odnesl z vojny. Vždyť trocha každodenní fyzické práce nikdy nikoho nezabila, ale ta její potřebnost, ta ranní a večerní pravidelnost je odporně zavazující.
Těžko říct, jestli je náročnější vyvážení koleček hnoje po zamrzlé nebo rozměklé půdě asi třicet metrů ke hnojišti, jisté však je, že nejhorší je kombinace měkkého dvaceticentimetrového bláta, na které napadne skoro půl metru mokrého sněhu. Třetí den to má Karel napolovic. Na půlce trasy, kam slunce zasvítí, má blátíčko, ve stinných místech se kodrcá po tvrdých rozježděných kolejích. Hlavně, ať neupadne kolečko, ať nenastanou žádné komplikace. Rýmičku Nanynky teplou vodou a bylinkovými odvary by zase řešit nechtěl. Na noc jí nezavřel vrchní okénko a v noci dost foukalo. Z nosu sekret, hlava sklopená, frkala a k senu se nehnala jako obvykle. Oproti obdobným starostem, kdy jde o zdraví, je kydání hotová zábava. Karel má své oblíbené vidle a to mlasknutí šťavnaté nálože do kolečka má rád. Mít v boxe do sucha nastláno v něm vzbuzuje pocit dobrého hospodáře. Stačí dodržovat jednoduché pravidlo - co vyvezeš, to slámy musíš přidat, jinak se ti to vrátí.
Dnes si Karel musel dát po čtvrtém kolečku pauzu. Zašel si pro pivo z chodby, na terase vypil jenom půlku. Jako by mu nechutnalo, nebo snad na něj něco leze? Kdyby byl kuřákem, nechuť i k cigaretě by už byla alarmující. O den později se mu téměř ve stejné době zatočila hlava, ale ustál to. Tak tak stihl po nakrmení koní dát slepicím a otevřít konzervy psům, tolik spěchal za odpočinkem do tepla, mít dnešek za sebou.
A pak přišel údajně kritický pátek. Ráno zase zvířecí hodinka, z práce přijel už krátce po do jedné Z proleželého gauče se ale musel hodně přemlouvat, aby šel po třetí hodině vykydat a nakrmit. Necítil se fit, ale když se musí, tak se musí, však to zase vyleží.
Večer kolem osmé mu jako každý den volá žena... Karel jí to nebere, spokojuje se s tím, že asi jenom nemá mobil u sebe. Uplyne noc a Karel nepřichází na slíbené dopolední kafe k sousedům, což je překvapilo. Volají mu, nebere to. Auto u vrat má, doma by měl být. Nic za to nedám, když se zajdu podívat, když už nám svěřili klíček, správně usoudí Milan.
Odemyká. Všudepřítomný chlad a do ticha vřískající kočky nevěstí nic dobrého. Milanovi se vybaví - bude Karel jako před půl rokem na půdě, protože si při shazování balíků sena podrazil žebřík? Protože jeho Klárka měla zrovna noční? To bylo tenkrát v létě, zasmáli se tomu, ale teď by byl podchlazený, minimálně prokřehlý, takže určitě víc rád, že zachránce vidí. Kéž by!
I tenkrát se po dvorku nervózně promenádoval jeden kůň. Milan instinktivně hledá pod půdou žebřík. Není tam. Psi se z vedlejšího boxu rozštěkají, slepice nevnímá. Milan se začíná bát. Atmosféra na statku nevěstí nic příznivého, ale stejně dovnitř boxu musí. A uvidí...dřepne si. Jako by sahal na kus zabaleného neforemného ledu...
Milan mírně zpanikaří, volá Klárce... po chvilce ticha se domáhá odpovědi, co má dělat. Po další pauze se zcela pragmaticky dozvídá: "Je potřeba nakrmit koně."
