Je libo kávu za 30 nebo za 50?

Stojím před regálem s kávou a vybírám si z několika druhů, z nichž většinu jsem ochutnal. Stojí od 25 do 50 Kč za 100 gramů, takže si vybere každý, napadlo by snad každého. Jenomže podle mě by zrovna u kávy a jí podobným výrobků

nemělo rozhodovat to, jak kdo má do kapsy hluboko! Nad tím, jestli mám dát do košíku průměrné až podprůměrné kafe za 30 nebo nejlepší za 50, jsem uvažoval takhle: Protože nechci pátrat po zrníčkách mezi zuby, sakrovat, když budu mít i na třetí lžičce tureckou kávovou špínu, rozhodnu se pro osvědčenou, bezproblémovou, tu nejdražší. Věřte, že se to vyplatí. Když vyjdu z toho, že za sto gramů se připraví asi 10 káv, vychází mi dvě koruny navíc za každou z nich. A to za to jistě stojí! Za lepší chuť, nerozčilování se, za ten klid a požitek.

Tím však netvrdím, že všechno dražší je vždycky lepší, zdravější, kvalitnější. Ale zrovna při znalosti často kupovaných potravin by neměl být výběr pro vás té nejvhodnější, problém. To však platí jen jestli budete přesvědčení o nicotnosti dvacetikorunového rozdílu. Měli byste! Třeba já 10 káv vypiju za 5 dní, což dělá 120 Kč navíc měsíčně v případě kupování dražšího kafe. Jestli se vám to zdá hodně, ruku na srdce: Co vaše nákupy dalších neřestí a zbytečností? Cigarety a alkohol, balená voda? 100 + 100 + 10 Kč denně? Tohle všechno si srovnejte se čtyřmi korunami navíc za dvě kvalitní domácí kávy denně.

Pořád nic? Protože to není jenom o měsíčním násobení, ale kafe se pije na roky a na kila? Právě proto byste pořád kupovali kafe lacinější? Dobře, tak si třeba vzpomeňte na vaši poslední útratu z kavárny, kde mají turka za 25 a za 35 Kč preso. I se spropitným se částka vyrovná 8 dražším kafí doma, a to vám nepřipadá zbytečné? Co z toho plyne ještě? Když si odpustíte jednu skromnou kavárnu, tedy bez zákusku, při pití dvou domácích káv denně, máte na tu dražší dvacetkrát, čili na celých deset dní. Pořád málo za kvalitu? Dobrá, budu muset přitlačit. V případě absence krabičky cigaret denně… nebo dvou piv denně… nebo vína denně...

Nerozepisuju to ne proto, že bych neuměl počítat, ale že by výpočty stejně nepadly na úrodnou půdu. Proč se tak domnívám? Ze dvou důvodů: Protože si myslím si, že nejvýznamněji od první světové války máme šetření v krvi, jakési dělání si zásob na horší časy je nám vlastní, to nám připadá nutné a důležité. Z toho by se dalo usuzovat, že čím víc ušetříme, tím pro nás lépe. Jenomže se zdá, že tomu tak není. Na vině je druhý důvod, kterým jsme my sami a dnes. Totiž - malé ušetření na něčem nám dává ješitný pocit, že na tom nejsme až tak zle, zatímco ušetřit více by nejspíš ukazovalo na to, že na tom špatně už jsme.