Já tebe taky!

„Tak tady to mám, Karle. Představ si: ona krasavice, on takový nějaký divný, takže v pohodě, divnochy mají lidi rádi. Bude to dvojice v našem věku, v obyčejným bytě – kuchyně, obývák, ještě záclony – kutoch nic moc, jenomže - a teď to přijde: obyčejný den, ale něco je špatně.

A sice - snídaně: on ji ke stolu přisouvá, krmí ji, jako malé dítě, ona je toporná, nehýbe se. Jenom trochu pusou, sní tak aspoň něco. Chápeš? Divák zpozorní: aha, něco je špatně, proč ta starost, asi je nemocná. Takže proto je on divný, to ta každodenní péče ho poznamenala. No a to právě musíme přesně načasovat do toho, jak tam zpíváš, že bez lásky nejsou otázky a všechny barvy mění se v šeď, žiješ a nevnímáš co děje se teď. A potom: On taky pere, žehlí, ukládá prádlo do skříní, umývá nádobí a ona? Nic. Pořád ten její nezúčastněný výraz, kam ji postaví nebo posadí, tam je a to už si lidi řeknou: tak to je extrémně divný, jestli ona není náhodou robot a jenom ti chytřejší pomyslí na to, že je jakoby katatonická, takže taky úplně na íču. On vaří oběd a zase: krmí ji, špatně jí to jde do pusy, utírá ji, ubrousek pod krkem – pobryndaný samozřejmě. Je odpoledne a kafe přeskočíme, protože by to bylo to samé, on odchází nakoupit, zamkne ji. A tady bychom Karle, to tam fakt dejme, ať je tam trocha nostalgie, ať tam je poznat ta nákupní síťovka, to se už jen tak nevidí, to lidi ocení. Staří si zavzpomínají, mladí se budou ptát co to je a všichni si klip zapamatují.“

„No, no…“

„Samozřejmě, že ne jenom kvůli té děravé tašce... Takže: vrací se, pouští si televizi, ženu nasměruje k ní, oba se dívají. Jenomže: ona zase tím svým debilním pohledem, on se něčemu v televizi směje, ona nikdy nehne ani brvou. Konec zábavy, telku vypíná, on ji v koupelně čistí zuby, postaví pod sprchu. A teď bych si dovolil, abychom nepobuřovali a přitom do klipu vnesli i náznak erotiky, ale přesto tam nahá nebude. Jo a to jsem ti ještě neřekl – oblečení. Kdesi jsem četl, že žena je pro chlapa nejpřitažlivější v jeho košili – to může mít něco do sebe, co myslíš? Tak proč jít proti proudu, když se to nabízí, že jo? Takže ji v té v pánské košili do sprchy šoupneme, on otočí kohoutkem a teď si to představ! Po ní stékající čůrky vody, látka prosvítává, ona po celou dobu duchem nepřítomná a v tom nejlepším jenom letmý mžik na rýsující se prsa a střih, konec mokré erotiky. A do toho všeho se musíme strefit s refrénem, jak protrhla se hráz, dlouhý bude den, vše se zvládne snáz, když dobrota a láska probudí se v každém z nás – když půjdou všichni nadoraz!

Ukládání do postele bych neřešil, tam by byl problém s oblečením - převlékáním, to by se hnidopichové vyřádili, takže bych to viděl na záběr až jak dokončuje zakrývání, pohladit ji, zhasnout lampičku – konec. Tak co, Karle, dobrý, ne? Nebo si vedle ní může ještě lehnout a prohlížet si sexy časák, ale to mi už připadá zbytečně natahovaný.

„No, no…“

„Jasně, jasně, rozumím Karle. Až takhle to hrotit nebudeme, posmívání není náš styl, musíme ji přijmout takovou, jaká je. To ona je hlavní hrdinkou, jedině ona musí být sexy, prostě k sežrání. Aby tam byl kontrast její krásy a její bůhvíjaké nemoci, ta nespravedlnost, ta smůla, to, to Karle, to z toho musí každý vycítit. A teď do toho ten její moula, který do toho spadl. Chtěl mít super kočku, chlubit se s ní a stalo se co? Nějakým nedopatření úplný opak. On se stává, musí se stát tím, kdo hraje v jejich vztahu prim, třeba i se síťovkou v ruce, tím hrdinou, komu pořád a jedinému záleží na překrásné ženské. Ty ale Karle neblbni, ať tě ani nenapadne shánět nějakou profláknutou herečku, natož známý reklamní ksicht. Lidi musí uvěřit, že to je doopravdy a ne aby časák Buranov psal, že Norisová skončila na psychiatrii. A taky v tom jsou prachy, že jo. To fakt nechej na mě. Dej mi půl hodiny, zajdu do města a přitáhnu ti jich sem pět a úplně zadarmo, chápeš? Ze seriálových znuděných tvářiček už mají lidi unavený a vykoukaný oči! A vůbec - jak by to vypadalo? Neznámá kapela s nóbl óbr herečkou a každýho napadne, že si tím kompenzuje hudební kvalitu. A to přece nemáme zapotřebí, no ne? Co? Karle? Co na to říkáš?“

„No, no, … povím ti, není to špatný, ale to víš, přece jenom: Námětově bych to viděl podobně, ale nebylo by lepši tohle? Proč lidem ukazovat to, co znají z doslechu nebo zažili a mají toho plný zuby? Umakartové jádro, komoušskou obývací stěnu jak ze seriálu Vyprávěj, s tím na mě nechoď.  Nějaký prachy máme, tak se trochu rozšoupnem, ne? Ale jak říkám, pojals to dobře, fakt, jen to malinko vypilujem. Představ si: Pohled na moře z letního sídla na skále, všude prosklená okna, čisto a bílo všude, stoly plné dobrot, nejmodernější elektronika, jakože kontrast bohatství a zpackaného zdraví a teď do toho: Proč dvojice v nejlepších letech? Trochu je postaršíme, pozvolna během klipu, ať divák vidí proměnu a hlavně manželskou vytrvalost. A nebyla by škoda dělat z hezké ženské blbky? Otočíme to. Debila bude dělat manžel. Bude léto, horko, ať si je panička klidně v té tvojí noční košili, tu ti nechám, ale se síťovkou na mě nechoď.“

„Uhmm.. Ne noční, v pánské…“

„No to je mi jedno, ať si spí v čem chce, hlavně když bude polonahá a bude se pohybovat, víc rozpohybované a vzdušné erotiky, chápeš? A víš ty co, ne pod sprchu, ale rovnou do bazénu dáme nemocného manžílka a neboj, ona bude ve vodě s ním, ať tam máš taky ty tvoje prsa…“

„No, uhmm, tak to radši, snad jedině na začátku klipu, jako stařenku už snad ani ne…“

„Zas ty dvoje detaily, prosimtě. Chápej - ochota, láska, dlouholetá oddanost – nebude to o tím víc burcující? Kráska a zvíře současnosti, v lidech to bude šrotovat, že něco takového je ještě možné, že ne každý od mrzáka utíká. Tak co? Je to lepší, viď? Takže mi koukej zjistit, kde je co nejblíž ještě teplo, zamluv letenky, supr vilu na pobřeží, sežeň šikovnou kostymérku a cestou sbal nějaké buchty, ať si z nich večer můžu vybrat.“

„Jasně Karle, samozřejmě, tak to bude lepší a všechno to budeš mít,“ řekl technik skupiny „Mám tě rád, mami,“ ale přitom myslel něco jiného: že se tomu všemu ještě vůbec diví. Tak jako pokaždé, když ke zpěvákovi a lídrovi kapely přišel s nápadem, jako fláknutý přes uši vyškoleně odchází i teď. A může to být text, melodie, jakýkoli technický nebo aranžérský nápad, vyřešený problém, vždycky je to docela fajn, ale! Jak jenom nenáviděl to jeho ale! A přitom Karel nikdy nic nevymyslel, jenom opravuje, zeměšňuje a buzeruje. Vždyť i na tu kytaru umí hrát líp než on a o jeho křepčení do mikrofonu by se taky dalo pochybovat. Technikovi je jasné, že kdyby přišel s honosnou vilou na Mallorce on, Karel by se ošíval kde na to má vzít prachy a panelák v Pardubicích by vychvaloval do nebes, kdyby navrhl penzisty, na to tata by je omladil a AB by okamžitě změnil na XY.

Takže ani tentokrát nebude nápaditý technik ani v klipových titulcích, protože všechno skončilo úplně stejně jako kdykoli jindy. Vždyť i s názvem skupiny to dopadlo nalevačku. Technikův nápad, že by ho mohli pojmout jako výsměch druhé nejčastější větě v amerických filmech: „Já tebe taky!“ vyzněl do ztracena. No nic, až jednou, až od nich odejde a založí si kapelu vlastní, tak aspoň o názvu už má rozhodnuto.

Inspirováno klipem skupiny Imodium – písní Valerie.