Doživotní řidičská jistota

Nedávno jsem při sledování motoristického pořadu chrochtal nad tím, že jsem konečně poznal někoho mi v řízení tak podobného. Jednalo se asi o pětadvacetiletého mladíka, jehož svižná jízda se srovnávala s přibližováním asi šedesátiletého řidiče.

Hodnotila se bezpečnost jízdy, respektive pětileté řidičské dovednosti kontra letitá zkušenost, hbitost vůči přehnané opatrnosti. Oba aktéři byli havarijně bezúhonní, ale řidičsky daleko bližší mi byl mladík, který prohlásil, že svižná jízda nemusí být předpisy porušující ani riskantní a že pomalost nezaručuje její správnost.

Televizní rozsudek bezpečnosti si však na svoji stranu získalo opatrné stáří, tedy pán, který se s autem vlekl jak s hnojem, před vjezdem z vedlejší nechal projet raději tři auta, ale i tak se svým mátožným zrychlením na hlavní zařadil tak, že přibližující se vozidlo zbrzdil, před kruhovým objezdem div nezastavil a na rovince mezi obcemi se sunul svou oblíbenou sedmdesátečkou.

Tedy nic pro mě. Zřejmě jeden mu podobný se přede mnou nedávno ploužil a zřejmě se cítil jako král silnic. Buď mě neviděl nebo mě na úzké silnici nechtěl před sebe pustit, takže dopravní nezájem. Cyklistu náhle předjel bez blinkrového upozornění, takže jsem měl za šera co dělat, abych se mu vyhnul i já, a tak ho napadlo, že nejjistější bude jízda středem silnice. Vždycky tvrdím, že takovéhle mimoně je nejlepší mít za sebou, otázkou však zůstává jejich předjetí. Nakonec se povedlo, ale pomohlo mi k tomu až několikeré zatroubení. Dobře, dejme tomu, že důchodci už nejsou tolik bystří a nikam nespěchají, ale připomínám, že kola byla vynalezena a používána k rychlejšímu způsobu dopravy, ne tak ke kochání a pruzení ostatních.

Co by na to asi tak odpověděli ti, jejichž hranicí rizika je jízda velmi pomalá? Že opatrnosti není nikdy nazbyt? Že sází na jistotu? Cože? Na silnici a jistota? Já si spíš myslím, že jet rychleji se bojí proto, že by případné manévry nezvládli. A ani nechci domýšlet, jak by se zapotili ve zvýšeném městském provozu a nedej bože tam, kde to neznají.

Kromě pomalosti ještě vzpomenu špatný odhad vzdálenosti těch bázlivců, kteří čekají nevím na co, když auto před nimi uhýbá svědomitě ke kraji a oni se ho bojí předjet i přesto, že do šířky silnice i s protijedoucím cyklistou se vejdou ještě tři buldozery. No a chytráky, kteří odstaví své vozidlo kdekoli a to především nevhodně, a myslí si, že zapnutím výstražných blikaček je všechno v pohodě, v lásce také nemám. A ušní telefonisty už vůbec ne – nezastaví, a když už zpomalí, ke kraji se neuhnout.

Co tedy s všemi těmi, kteří jsou s přemýšlením a dovednostmi za volantem na štíru? No co by? Nic by, namítáte a máte pravdu. Vždyť mají řidičák, tak jaképak další řešení. Snad jen oni sami ze své vůle by mohli. Jenomže nedělejme si iluze, že si hrábnou do svědomí a jezdit přestanou.

Na vině je jejich nesoudnost, otálení k přiznání, že do průměrných řidičů mají daleko. Na mysli však nemám jenom postarší automobilisty, ale všechny ty, kteří by u kamarádů a manželek hodně klesli, kdyby přiznali, že letos na dušičky nebo do obchodu autem už nevyjedou.

Ale když autoškolu absolvovali, tak by měli umět řídit dobře, zní jistěže logická námitka. No ale právě! Tak zrovna tím si nejsem vůbec jist. Dejme tomu, že závěrečnou zkoušku s odřenýma ušima a navíc protekčně zvládnou, ale co dál? Po takové zkušenosti tito ponížení řidiči-repetenti mnohdy roky raději neřídí, ale co pak, až najednou musí a troufnou si? Přikoupí si snad v autoškole hodiny? Tam, kde byli zesměšněni a poníženi? Vyhozené peníze! Takže děj se pak na silnici s námi všemi vůle boží!

Mám tak za to, že tak jako ne každý je hoden jedničky z tělocviku, ne každý zvládne maturitu a ne každý má na to, aby se stal pilotem nebo právníkem, stejně tak by neměl mít na řidičský průkaz nárok úplně každý automaticky. Sportovec aby se uživil, musí úspěšně závodit, zedník dovedně stavět, pilot bezpečně doletět, právník nebo lékař celoživotně se vzdělávat. A co řidiči? Kolik toho kdo a jak kvalitně nařídí? Že si pravidelně chodíme pro lékařské potvrzení řidičské způsobilosti? Každý si může připlatit učební hodiny a co školy smyku? Nedejte se vysmát! Kolik z těch co zdokonalení potřebuje, je takto uvědomělých?

Dvě ruce, dvě nohy, ať už kdokoli jezdí, nejezdí, často nebo svátečně, je to fuk – dosmrtné oprávnění na vražednou zbraň má majitel řidičského průkazu tak či tak. A zrovna odduševnělí jedinci si s nějakou průkazkou hlavu nelámou už vůbec.

Nu a jsme zase u autoškoly. Zkusils to poprvé – bohužel. I napodruhé, napotřetí – smůla. Mně ale připadá, že tak se to neděje, neboť neznám nikoho, kdo by takhle dopadl. Proto by pomohlo, kdyby do svědomí zabrousili i nedůslední učitelé autoškoly, pro které by měl být strach z následků jejich nezodpovědnosti noční můrou a zároveň motorem k dobře vykonané práci. Nechť žije optimální řízení, řidičství!