Domácí mističková jídla z mrazáku

Přiznám se, že mi rodiče čas od času přilepší a přihrají nějaké ty domácí obědy z jejich bezedné mrazničky, a jsem tomu rád. Na druhou stranu musím dodat, že si pamatuji i na těžkosti, které mi jejich zmrazená nepopsaná jídla

přinášejí. Prý snadno poznám co je co, tvrdí mi vždycky jednoznačně. No, nepoznal jsem, asi nepovedený syn jsem. V paměti mi utkvělo třeba moje jednoznačné rozpoznání houbové omáčky, takže si k ní předem kupuji knedlík. Neměli malý, takže velký. Mističku s omáčkou rozmrazuji, ale co to? Vyklube se zní dršťková polívka. Sice dobrá, to zas jo, ale jíst ji s knedlíkem? A hlavní chod nikde.

Takže jsem jim zavolal a způsobně, tak nějak v legraci si polostěžuji, že až mi příště zase něco na chatu přivezou, ať mám krabičky raději popsané, abych z nich měl užitek přesně takový, jak si myslí. Přislíbili a nedávno mi hodní rodičové přivezli další zmraženou nadílku. Během návštěvy jsme samozřejmě plácali páté přes deváté, takže jsme se výtečně bavili, a přitom řešili i kupu důležitějších věcí než obědovou výslužku. Ale i tak jsem si nakonec vzpomněl a těsně před odjezdem se jich ptám, jestli mám od nich proviant popsaný.

„Neboj, to víš že jo, nezapomněli jsme na tebe! Ledničku jsme ti naládovali k prasknutí, však uvidíš,“ ujišťoval mě taťka, a mě nenapadlo jeho slova jakkoli zpochybňovat. No, a tuhle minulý pátek si říkám, že bych si o víkendu zrovna dal na oběd něco dobrého k snědku. Tak se na to těším a předpokládám, že největší problém bude vybrat si.

Jdu na to. Otvírám ledničku, pak dvířka mrazáku a vytahuji první balíček, na který koukám jak na boží zjevení, druhý balíček, zase nevěřícné zděšení, třetí, čtvrtý, to samé. Proč? Protože první mistička, druhá, třetí i ta čtvrtá, všechny byly vzorně popsané, a já čtu: Martin, Martin, Martin…    

„Uvedený text není součástí připravované knihy Přežil jsem zimu na chatě.“