Cristopher McDougall - Zrozeni k běhu

Prý světový bestseller o běhání, holedbá se knížka sdělením ještě před titulem. Tak zrovna k takovým mám to nejpochybnější podezření. S nelibostí se začítám a ono: jo! Jedno velké ano, nebo radši dvě, knížce o běžcích, běhání, přátelství, radosti z pohybu.

Autor v ní poutavě vypráví o Tarahumarských běžcích z Měděných kaňonů v Mexiku, proslulých především svou přátelskostí a běžeckou vytrvalostí. Aby se o rychlých a tajemných běžcích dozvěděl co nejvíc, vypraví se za jedním z nich. Cesta do odlehlých končin to však nebyla vůbec jednoduchá. Nebezpečí od smrtelně jedovatých tvorů, zrádně strmých a bloudivých stezek, horka a nedostatku vody, riziko setkání s po zuby ozbrojených hlídačů marihuanových polí bylo obrovské a při množství naběhaných kilometrů velmi pravděpodobné. Aspoň na dostřel. A při tom všem nevyzpytatelné a mimikrózně neviditelné Tarahumary nemusel ani najít, natož je zaujmout.  

Kniha vám dopřeje názory na zdravé běhání, proč a kdy naboso nebo v obuvi, dozvíte se o antidepresivním účinku aerobního dýchání, o halucinacích z vyčerpání, objevíte možnosti vysoce energetické výživy, budete vnořeni do úvah, že Homo erectus se napřímil, aby líp dýchal, setkáte se s vysvětlením, proč je člověk nejlepším běžcem planety. Autor se nelibě obuje do obuvnických firem a nálada se vám zlepší až při vzpomínce na povídání o Emilu Zátopkovi a jiných slavných běžcích, až vám z té spousty zajímavostí ne půjde, ale poběží hlava kolem! Nechci prozrazovat víc, než si mimořádné povídání, završené ještě mimořádnějším 50mílovým závodem, zaslouží. Pečlivě vybrané ukázky, respektive několik zkrácených nedoslovných a vylepšených citací by vás mělo naladit daleko víc než moje tlachání.

„Trápila mě únava a netušil jsem, jak zdolám stěnu hory, abych se dostal do tábora o nějakých 700 metrů výš. Jenže poté, co jsem zahnal hlad a žízeň něčím, co se jmenovalo iskiate, pocítil jsem najednou novou energii a k vlastnímu úžasu jsem velké převýšení bez výrazné námahy zdolal.“

„Ze skládky se Tarahumarové vrátili s pásy pneumatik, z nichž si začali vyrábět sandály. Na šedesáté míli doslova letěli. Vypadalo to, jako by se pohybovali nad zemí, jako mrak nebo mlha plující přes hory.“

„Český voják, nemotorný moula, který běhal tak příšerným stylem, že vypadal, jako by mu právě propíchli srdce. Jeho otřesný křečovitý styl byl manou nebeskou pro novináře. Běží, jako by příští krok měl být jeho posledním… Vypadá, jako by zápasil s chobotnicí na dopravním pásu, ale Zátopek si z toho nic nedělal. A bože, jak byl přátelský! Závody považoval za cosi jako pokec v hospodě. Protože český tým měl na LOH 1952 v Helsinkách jen málo závodníků, mohl si vybrat, na jakých vzdálenostech bude závodit. Vybral si všechny. A ve všech zvítězil. Dokonce i  v maratónu, který nikdy dřív neběžel. A to všechno proto, že z každého jeho pohybu vyzařovala láska k životu.“

„Kvůli epidemii obezity hrozí každému třetímu dítěti v USA cukrovka. Znamená to, že bychom mohli být první generací Američanů, která přežije své potomstvo. Svět tak neskončí výbuchem, ale velkým zívnutím. Šiva Ničitel nás smete tím, že… neudělá noc. Bude jen lenošit. Vytáhne z našich těl svou sílu. Udělá z nás pecivály.“

„Jenn – tak tahle dívka zvládne cokoli, jen ne se zklidnit. I kdyby sama chtěla. Přidala se k ragbyovému týmu a stanovila standart, který se zdál během 170leté historie tohoto sportu nemožný: na večírky ragbistů byla příliš divoká. Kluci ji museli přeprat a do jejího pokoje odnést. Jenn jela vždy na plný plyn a s překážkami se vypořádávala, až do nich narazila. Tentokrát se před ní problém postavil na značce pětasedmdesáti mil. Věděla jen, že jestli si sedne, už nevystane. Vstávej, zdechlino! Vykřikl na ni kdosi…. Jenn se na posledních metrech nepřetahuje s jiným závodníkem o pozici, nepřekonává vrchol s majestátností modelky, nedobíhá do cíle s posledními zbytky dechu. Prostě jen… běží. Běží a usmívá se!“

„Nemůžu to doložit, ale jsem si jistý, že když moji běžci trénují bosí, běhají rychleji a méně často se zraní. Nejlepší obuv, kterou dokáže Nike nabídnout, je tedy horší než žádná. Nejzajímavější na tom však je, že to u Nike věděli. Ano, nejlepší obuv je zpravidla nejhorší.“

„Každoročně se zraní 65 – 80 % běžců a nezáleží na tom, kdo jste nebo jak moc běháte, vaše šance zranit se jsou stejné. Je jedno, jestli jste muž nebo žena, rychlí nebo pomalí, zavalití nebo svalnatí jako dostihový kůň, vaše nohy jsou neustále v zóně nebezpečí.“

„Ve studiu o dánských atletech z roku 1993 jsme jednu skupinu naučili jak se rozehřívat a rozcvičovat, zatímco druhá žádné školení „o prevenci“ nedostala. A jak to dopadlo? Stejně! A při následné studii o rok později se rozcvičovaní zranili dokonce o 33 % víc.“

„Každý je stavěný k běhání. Sleduj děti, jak běhají na hřišti. Nohy kladou přímo pod sebe a jsou zakloněné. Keňané a Tarahumarové dělají totéž. Styl, jakým v dětství běhali bosí, se neuvěřitelně podobá jejich technice v dospělosti.“

„Zjistili jsme, že počínaje 19 roky běžci každý rok zrychlují, aby ve 27 dosáhli maxima. Pokud by ztráceli rychlost stejně rychle jako nabývali, ve 36 by byli stejně výkonní jako v 19. Jenomže v tom je v háček. Správná odpověď je 64. Jmenujte jakékoli jiné sportovní odvětví, kde může čtyřiašedesátiletý soupeřit s devatenáctiletým!“

„Sunny Blendová, vynikající výživová poradkyně, vyslovila nejvýstižnější definici ultraběžectví: Je to jen soutěž v pití a jídle, u které se lidé trochu proběhnou a doplňuje ji krásná scenérie.“

„Caballo Blanco odpověděl: Chci, aby lidé jen běhali, bavili se, tančili, jedli a rádi nás navštěvovali. V běhání nejde o to, přimět lidi něco kupovat. Běhat se má jen tak. Vždyť přece nežiješ abys běhal, ale běháš, abys žil.“

Tak to vidíte. Recenzi jsem si chtěl usnadnit třemi citáty, ale nešlo to - je toho hodně. Netvrdím ale, že všechny autorovy názory jsou stravitelné, že se vším se dá stoprocentně souhlasit. Vždyť běhání naboso nebo v keckách s co nejtenčí podrážkou je nejenom v našich terénních podmínkách, mentalitou a společensky nevyhovující, a proč hanit boty, v kterých zdravotní problémy nemáme? A co zázračná energetická semínka chia? Skiate? Ještě nevím, ale brzy vyzkouším. Poznáte to podle toho, až mě uvidíte skákat, lítat, nezastavovat se!

Jakkoli se kniha čte nadšeně, lehce a budí dojem snadnosti běhání, dokonce z toho dálkového, nevěřte všemu. Čtení o radosti z běhu je jedna věc, rychlost a neunavitelnost nadšených bláznů druhá, zatímco odhodlání a úmysly věc pouze naše. Netrénovaní neuběhnou bez zastavení ani kilometr a v knize se běhá padesát, sto, sto sedmdesát mil! Ale možná právě proto, pro tu zdánlivou nemožnost je pro obyčejné smrtelníky tato propagace běhu obrovskou výzvou, stimulem k  ukrojení si z nemožného aspoň kousek. Vždyť co taky? Co tím zkazíme, když běhat se má jen tak, s úsměvem ve tváři, pro pobavení a dobrý pocit!  

Sýhnout knihu si můžete třeba na: http://knihy.idnes.cz/zrozeni-k-behu-born-to-run.html