Co dělá chlapa chlapem?

Že se mu kouknete do trenýrek a něco uvidíte? Že ne? Rozumím, takže jedině, když to něco bude s velkým „en.“ Cože? Že ani to ne? Tak co tedy? Jsem já to ale přízemňáček, že mě to hned nenapadlo! Vždyť i s malým kašpárkem se dá dělat velké…však víte co.

..

Mám brzdit, protože ani to neplatí obecně? Takže když si to shrneme, je jedno s čím, ale hlavně ať je to výkonný krasavec se záletnickou pověstí kaňoura, co nenechá žádnou sukni na pokoji?

A víte co? Toto téma já už nee, na tohle já nemám nervy. Vše uzavírám tím, že sex je pokaždé, ale opravdu pokaždé, záležitostí obou (když je nikdo nevyruší) a za výsledek si tudíž můžou jedině aktéři samotní.

Přemýšlím dál, ale na jiné vlně. Napadá mě - ne, no to snad ne! A já až doposud věřil, že v té filmové scéně, že to byl režijní úlet, jak se on a ona scházeli na nádraží ve vagónu a když na to hupsli, on se omlouval že smrdí, ale ona mu odpovídala, že ne, že správný chlap má být cítit potem a jít rovnou na věc.

Cože? Že ani tak to není? Na druhou stranu, že ani metrosexuála nemusíte a když už, tak mobilním parfumériím se máte podobat spíše vy, ženy? Takže taky vedle jak ta jedle.

Že až s galantností, šarmem, humorem a hezkým úsměvem se konečně blížím a mířím do černého? Taky krapet toho společenského postavení, charizma a peněz by neškodilo a když už, tak taky něco z mladého masíčka alá Justin Bieber a sympaťáka Richarda Gere by nebylo od věci? Tak to zas prrr, milé dámy, na tohle všechno si kupte baterkového Kena v Glóbusu s programem vítaného společníka a vaše zbožně utopistická přání se můžou stát skutečností už za pouhou tisícovku.

To já jsem lacinější a stojím jedno pivo, o kterém jsem si myslel, k chlapům patří neodlučitelně, tak jako klíště na kočičí čumák. Vysvětlím. To jsem zas jednou pracoval na naší zahradě a pro další pohodovější čtení si raději představujte, jak se tam místo mě na sluníčku tetelí nějakej ten Hroš z reklamy, jak mu po opáleném těle stékají čůrky potu a samozřejmě čeká jenom na Vás, až si k němu půjdete koupit nanuka. Ha há!

No a právě toho pracovně - zahradního dne jsem možná přišel na to, co dělá chlapa chlapem a že já jím nikdy nebudu. Rozčísla to manželka, která mi přinesla pivo. Jenomže neotevřené, bez skleničky, bez otvíráku. I vrhnul jsem na ni psí, skleslý pohled, takže do deseti minut přece jenom přivalila i s otvírákem a sklenicí, jenomže rovněž i se slovy, že každý pořádný chlap pije pivo z lahve a umí si ho otevřít o futro. No nic, raději jsem mlčel. Příště po mně bude chtít holým rukama skály lámat?

Já si však hledím svého. To byla panečku pěna a jak se sklenice nádherně orosila! Takto občerstven pracuji dál a už brzy dostávám zase žízeň. Avšak o další láhev s příchutí nepochopení, už nestojím. Proto si tělo své i chřtán svlažuji ze zahradní hadice a myslím si, kdo ví jaký nejsem chlapák, že studené vody se nebojím.

Představu o domnělé mužnosti ze mě však vyhnala opět má žena, která pravila, že jsem prase, když chlemtám vodu z hadice. A protože já na rady ostatních poměrně často dám, zpozorněl jsem. Snažím se však používat i vlastní rozum, takže mi to šrotuje. Jak z toho ven, když prasetem se necítím být, avšak ani maminčiným mazánkem, co pije pivo nejraději ze sklenice a láhev si otevírá otvírákem?

Nejrozumnější pro mě bude asi něco mezi a napouštím si vodu z hadice do sklenice. Co mi na to asi řekne teď? Jenomže já nic neslyším, nevidím a jsem v extázi. Piju nadmíru procítěně, jako chlaďounké pivo, nejdražší na světě kdyby to bylo a všechno ostatní je mi jedno. A víte co? Kašlu na chlapské pózy, na polochlapáctví, na kompromisy! Posledním douškem jsem se smířil s tím, že právě to mi za to stojí, na truc všem těm nezdařeným pokusům vypadat chlapsky, mi to stojí. Připadat si aspoň sobě jako chlap, mi vyhovuje úplně nejlíp.