Co by se veterináři stát nemělo. Ale stalo se.

Povídal mi jeden prima zvěrolékař několik historek ze své praxe a dost mě tím pobavil. A protože nejsem sobec, posílám je tímto prostřednictvím dál.

Na některé zážitky se opravdu zapomenout nedá. Už sice přesně nevím, co jsme tomu malému psíkovi prováděli, ale nějaká malá operace to asi byla. Tedy, měla být. Nějakou dobu už byl Thiopentanem „uspatý“ a zdálo se mi, že i trochu víc. Já už totiž na ty malé čárečky na stříkačce už ne moc dobře vidím a v odhadu ještě nejsem tak zkušený, takže taková loterie se spánkem to zase byla. No nezdálo se mi to nějak, tak jdu k němu co nejblíž, jestli vůbec ještě „dýše“ a zjišťuju, že spíš ne.

Víš, to ale musíš před majitelem dělat, jakože se nic neděje, a tak jsem i dělal a začal psa nenápadně masírovat. Stoupl jsem si zády k pejskovi a ruka, kterou jsem měl za zády, mi na něm kmitala o sto šest. Zároveň jsem s páníčkem stihl probrat dnešní počasí a sezóní slevy v obchodech a když jsem si šel odpočinout k oknu, do psiska zase nenápadně třískala  moje sestra. To už s ní mám tak nějak profesionálně domluvené a mrkáme na sebe, jakože víme, o co jde, když jde do tuhého. A že jsem na ni začal mrkat vehementně, jí neuniklo. Nakonec nepomohlo ani to, že jsme se o hafana opírali z obou stran oba, ale hlavně že majitel byl po celou dobu klidný a povídal nám o tom, jak se těší, až bude s Pufíkem zase chodit na procházky. Sice to dopadlo tak, jak asi nemělo, ale to už je holt život. Ani pro psy zakončený smrtí není výjimka.

Jen tak pro pořádek, tedy, jak jsme ho už navždy dodýchaného otevírali, žebra měl rozfrcané v játrech a ve střevech a jakousi kost jsme našli i v prdeli. To víš synku, masáž musí být účinná, ináč by nebyla žádná šance na přežití!

S „psama“ to totiž není vůbec žádná sranda. Na stole jsem měl yorkšíra a prý že je nemocný. Tak jsem mu strčil, jak jinak, do prdele teploměr, on v tu ránu omdlel, přestal dýchat, ale slabounký tep ještě měl, to zas jo. Vzal jsem toho chudáka do dlaně a jakože ho hladím. To víš, panika u toho nesmí být, to je základ. No ale hladil jsem ho sakra fest a začal jsem na sestru pomrkávat, to už vlastně znáš, to je pořád takové to naše SOS znamení. Můj signál sestra okamžitě pochopila a nebohou paní začala uklidňovat nějakým legračním povídáním. Přes usilovnou snahu moje snažení paní klientka nějakým nedopatřením zmerčila a s křikem, který měl do obdivného převelice daleko, odběhla pryč. Tak to je právě ta panika, která nesmí být, víš. No a samozřejmě k ničemu pozitivnímu nevedla.

To víš, se psem se nedalo už nic kloudného dělat. Navíc to snad ani nebyl pes, vždyť byl tak malý, takový líbivý plyšák, který nic nevydržel. A prej že dokonce jakýsi šampión! Tak i toho jsme otevřeli, šampóna jednoho a že se jako kouknu, na co zemřel. A zase – žebra od masáže polámaná, v plicích a játrech úlomků jak nasráno a břicho měl, jako by v něm vybuchl granát. To víš, zase ta moje účinná masáž. A ten inkriminovaný teploměr, představ si, popojel z prdele přes střeva a konečnou měl až v žaludku. Tak ho beru a čtu, že teplotu teda rozhodně neměl. Tak jsem zase prd věděl. Nakonec jsem do zprávy poznamenal, že asi fakt zemřel na ten teploměr v žaludku, který měl původně zůstat v prdeli.

Ale neboj, neléčím jenom psíky, operuju i větší zvířata, třeba kýly prasatům. Víš, to musíš lézť do břicha, ináč to nejde. To prase bylo naštěstí cikánovo, ale původně, to fakt nevím koho bylo. Hlavně však nebyl čas se na to ptát. A všimni si, že říkám naštěstí cikánovo, ne naneštěstí! No a jak tak operuju, tak najednou slyším - ticho. To pitomé prase nedýchalo. Takže apnoe jak prase, nebylo vyhnutí, tak po něm se sestrou skáčeme jak v tělocvičně na trampolíně a cikán na nás: Baže, pán dochtor, ťažká operácia to je, čo? Já zpocený, sestra dýchavičná a jak jsme se po chvíli začali bořit až do střev, bylo nám jasné, že máme po tréninku. Nechali jsme toho a seskočili jsme. Náš osud se začal dosti jasně rýsovat, protože definitivně bylo i po praseti.

Kolem nás najednou tlupa cikánů a já v přesvědčení, že poslední chvilky mého života nebudou dlouhé. Jenomže se stal zázrak. I tak vám, pán dochtor, veľmi ďakujem a v nedeľu príďte na zabíjačku. Opravdu, slyšel jsi dobře, oni se na mě nezlobili, oni chápali! Nevím čím to, ale já už mám prostě takové špatné skóre, že kritické situace se zvířaty často prohrávám. Ale jak vidíš, lehce se rozhodně nevzdávám!