Celoživotní orba

Za začátkem celoživotní orby stála orba hluboká. Respektive pracovní výchova na druhém stupni základní školy, konkrétněji její teoretická část, kde jsme se učili o polní orbě. Ještě teď při vzpomínce na to, je mi blitko a možná

bude i vám, když prozradím že: Máme tyto a tyto druhy podzimních oreb – hloubka tolik a tolik, průměrně centimetrů 18 – 24, provádí se nejlépe v období…., brázdy od sebe tolik a tolik, setí od sebe nejlépe tak a tak, nadmořská výška pro takové a makové plodiny metrů od do, k optimálnímu růstu potřebují vláhy iks litrů na metr čtvereční, běžný růst tolik a tolik…

Nemusím pokračovat dál, že ne? Ale co hlavně, bylo toho nejméně na deset stránek v malém sešitu a s. učitelka nás po každé hodině strašila, že nás z toho bude zkoušet, a že ani test nás nemine. Tak já pitomec se to učil, motalo se mi to, šílel jsem z toho, čas jsem mohl věnovat potřebnějším předmětům. A poenta? Ani zkoušení, ani test - tak proč nám to slibovala? Kráva jedna! Nakonec si snad myslela, že se zachovala rouzumně, jak je férová. Tak tomu já říkám orba. Svědomitý se učil, zatímco lenoši na to kašlali, takže na tom vydělali.

Ze střední školy vybírám tu orbu, která naši třídu potkala před dvouhodinou tělocviku. My ve cvičebních úborech alá červené trenýrky a bílá tílka, připraveni do tělocvičny, ale ono přijela televize dělat reportáž z brigádní akce zet. Venku kosa podzim, ale nebojte, bude to jenom chvilička, chlácholil nás učitel. Tak jsme dostali hrábě, košťata a lopatky, a že to bude v poho. A představte si, bylo. V pohodě i v televizi a dodnes nechápu jak je možné, že netradiční pracovní úbor nepůsobil v reportáži jako pěst na oko.

A do třetice orba vysokoškolská. Já se solidními základy angličtiny v kontrastu s kolegou Jurajem, který neuměl anglicky ani pípnout, protože jakkýkoli cizí jazyk dosud neviděl ani z mrakodrapu. Sice poměrně lehký předmět lékařské anglické terminologie se vyučoval čtyři měsíce, ale i tak naštve to, že já a Juraj jsme dostali za dva. A to i přesto, že každému ze třídy bylo jasné, že Jurak byl cizojazyčný analfabet. Dvojku prý dostal za snahu a já za to, že jsem sice byl lepší, ale mohl jsem se připravit líp. A co moje čtyři roky angliny na gymplu, zatímco Juraj si četl kovbojky? To si ocenění nezaslouží? Tak to pro mě byla třetí podstatná životní ťafka.

A co pak? Samozřejmě, orání stále pokračuje. A proč by taky mělo přestat, že jo? Tak třeba dopravní – na stejném místě byla stopka, nebyla, teď tam zas je, a pane řidiči jel jste v obci 62 km/hod., tak co nám k tomu povíte? Co na tom, že pět metrů od značky vesnice, všude kolem pusto, prázdno a klid, nikde ani živáčka. Vskutku ideální situace k buzerování, k pokutám. Tachometry aut – ručička na sedmdesátce, ale jedete 65 km/hod. Prý dobře míněný úmysl – ale jakým právem? A co na to metrologie? Existuje kdekoli jinde, třeba u čerpacích stanic něco obdobného? Míň je víc? Abychom tolik nejezdili, ale platit víc můžeme?

Bylo by toho na tři blogy, ale jen namátkou – extempore nákupní. Čokoláda a čokoládová pochoutka – hnusy nejenom z Polska, citrón a citrónová potravina. To je rozdíl, panečku! Stěžovat si? Ale my nic, my se jen snažíme, kšeft je kšeft. Vždyť i ty vodní střiky nejenom pod pomerančovou kůru nás něco stojí a vymýšlení dalších bejkáren taky.

Byl jsem nepozorný a v domnění, že si kupuji CD Jarka Nohavici, poslouchám zcela jiného, neznámého interpreta, protože CD se jmenovalo Písničky Jaromíra Nohavici.     

Zdravotnictví – poplatky u lékaře ne, ano, teď zas ne. Změně dávám rok, maximálně dva :-) První tři dny dočasné pracovní neschopnosti dříve částečně, teď za nula, ale mluví se o nutnosti změny. Už aby byly ty volby, to se to bude marodit!

Úředničtina – marast! Dřív na papíru jedno razítko, teď další nahoře i dole, ale pozor na to, instrukce lpí na dodržování iks centimetrů od okraje k razítku. A co tlak F/S a výsledná čitelnost štemplu? Kterého chytráka kvůli optimální čitelnosti tohle napadne? Ještě před měsícem stačily kopie formulářů dvě, teď musí být čtyři. Jó, když vedoucí úředník něco vymyslí - a obrana na to? Nijaká, protože to už je přece předpis, třebaže za ním někdo stojí. To se pak už jenom musí! Chápete? Se musí! Docela slušná orba, nemyslíte?

Mně tak připadá, že když někdo někoho vystřídá ve vyšší funkci, nováček povinně trpí pocitem, že musí něco změnit, všem okolo musí dokázat, proč povýšil, provést cokoli, hlavně něco. Jaký to div, že v drtivé většině se jeho úvodní snaha s ovacemi nesetká. A světe div se, jeho ego tím neutrpí, takže páchá dál. Vystřídat ho? Odvolat? Dejme mu ještě šanci, ještě je brzy, žádný učený z nebe nespadl - je to jenom nováčkovská daň. A navíc – ještě toho pořád nepodělal tolik, jako ten tydýt před ním.

Politikaření – jistě, tak jako všude v oborových rezervacích, i tam platí já na bráchu, brácha na mě, ještě tetičce dlužíme ten sponzoring a přiklepnutí dotací z unie. Lži, přetvářky, mlžení, arogance, sliby - kdypak na koho uzraje čas dát ho pod mikroskop jako Nečase, Ratha nebo Babišovo Čapí hnízdo?

Těch oreb, k pousmání i brutálnějších, by každého napadlo ze svých zkušeností ještě mnohem víc, ale co jinak – co myslíte? Jaká orba je nejdůležitější a nejaktuálnější? Pro Evropu, pro nás, pro všechny? Ani se nedivím, že váháte. Vždyť jsme to jenom my, převážně bezvěrci, kojenci rozumu oproti příchozím nadlidem, kteří nás přišli polidštit, zachránit, takže vyhladit, zaorat. Protože „se to“ nějak zvoralo.    

foto: Blesk pro ženy