Být zlodějem je tak snadné...

Dokonce nechtěným zlodějem, protože to, že kradete, si ani neuvědomujete. Třeba u čerpací stanice při tankování benzínu, když zapomenete zaplatit. Ano a nedivte se, i to se dá zapomenout. Že se to může stát jenom těm největším sklerotickým senilům? Dobře, těm určitě taky, ale i mně, když se k tomu přidaly jisté zatěžující okolnosti.

Vysvětlím: Po delší prázdninové jízdě mi pomalu, ale zcela jistě mé devítileté auto přestávalo jet. Kuckalo se, netáhlo, drcalo, skoro až skákalo. Chytrácky si říkám: No jo, to bude zase jako minule, kdy si kuny vydatně pochutnaly na kabelech. Kouknu se pod kapotu, ale zvířátka mě tentokrát zklamala. Bude to tedy kterákoli jiná závada, tedy pro mě naprosto neznámá. Hurá na prohlídku!

Diagnostika v opravně aut byla neúprosná a pro netrpělivé fajnšmekry naprosto odborně a vyčerpajícně uvádím, že shořela svíčka, pak dosloužila jakási cívka a něco jako karburátor měl taky namále. Zdravotní stav auta tedy zasluhoval hospitalizaci, jenomže přece ho nemůžu v cizích prackách ponechat s benzínem téměř na nule, že jo? Do nemocnice také jdete na příjem vyzbrojeni řízkem, papučema a kartáčkem na zuby, no ne? Takže to ještě a nepříjemný telefonát k tomu mě čeká – zrušení plánovaného rodinného výletu. Do vysvětlování se mi moc nechtělo, ale dlouho jsem neotálel.

Sice se v něm frflalo, jako bych snad za závadu mohl zase jenom já, ale zvládl jsem to. S pocitem dobře vykonaného rozhodnutí vyjíždím tankovat. Naštěstí je benzinka hned vedle servisu, v peněžence mám dvě stovky, to bude stačit. Beru hadici a do toho mi zvoní mobil, jestli bychom přece jenom nezvládli aspoň krátký výlet a já přemýšlím, váhám. Slibuji optání v servisu, jestli by oprava pár desítek kilometrů nepočkala.

Dotankuji, hlavu mám z toho všeho jak v pejru, objedu benzinku a po padesáti metrech jsem opět v opravně, kde se striktně dozvídám jednoznačný ortel, že nikoli, že operace pacienta je nezbytná, tedy ještě dnes nebo nejpozději zítra.

Protože v kufru mám malý nákup, jedu ho domů vyložit. Při vykládce jsem tíživou novinu zvěstoval s tím, že v opravně ponechám svého miláčka raději už dnes, kdyby se jeho zdravotní stav zhoršil. Takže se zase vracím kolem benzinky zpět, leč s nepořízenou, neboť z kufru jsem vybalil i doklady s potřebným techničákem. Tak pro něj domů asi kilometr jedu, tedy opět tečnu benzinku a až na třetí pokus nemocné auto do odborné péče odevzdávám.

No a jak si to tak klopýtám pěšky spokojeně domů, s pocitem, že jsem pro budoucnost tolik potřebného miláčka udělal to nejlepší, zastavuje u chodníku auto. Zpomaluji a když se otvírá okýnko, dovtipuji se, že následovat bude cestovní dotaz nějakého bloudivce. Někdy jindy snad, jenomže chápejte, ten čtvrtek, to pro mě nebyl jen tak nějaký obyčejný den a potvrdil to i řidič, který vůbec netoužil po optání na cestu. On se nabídnul, že mě domů sveze! Chápejte - sám od sebe! Mě, chlapa, neatraktivního šedivce! Kde nechal oči? A já mu na to: ???

Přitom se docela tlemil a já s díky odmítl, že to mám kousek. No ne že bych se bál, na únosy dětí jsem už docela starý, ale ješitně mi to zalichotilo, to zas jo. Jenomže tak jednoduše se odbýt nedal a prý jestli si pamatuju, kde jsem naposledy tankoval. No považte, taková podpásovka! Možná však jindy, ne však v onen památný super čtvrtek!

Hned mi svitlo! Já nezaplatil! Já zapomněl! Dušuju se, že se mi to ještě nikdy nestalo, že jsem při tom zrovna telefonoval, k tomu starosti s autem a zrušeným výletem! No smáli jsme se oba, pracovníkovi servisu jsem požadovanou částku hned vysolil a že se paní na benzince moc omlouvám.

Dozvídám se ještě, že moc úspěšný zloděj by ze mě nebyl. Jednak mě mají na videu natočeného a to hned třikrát, když jedu do servisu pokaždé kolem a když už, tak se běžně krade nádrž plná a ne trapných pět litrů. Paní ze mě prý byla úplně štronzo, lítala po prodejně jak zběsilá, protože pokaždé, když mě viděla jak jedu kolem, tak doufala, že se za ní už konečně stavím a dluh jí splatím, leč ani jednou se nedočkala. Považte! Tolik po mně toužila a já ji třikrát zklamal! Toť naprosto neodpustitelné!

No a nakonec se na mě šla zeptat do vedlejšího servisu, jaké se mnou mají zkušenosti oni. Svým akčním příchodem tak odstartovala nedostižně rychlou a úspěšnou záchrannou stíhací akci spokojeně prchajícího, pěšího nicnetušícího zloděje pěti litrů benzínu.