Bonitka 8-11

Je k nepřehlédnutí, je dravá, je hladová a až neuvěřitelně žravá, ba přímo k sežrání! Jejím revírem jsou silnice, chodníky, naše zahrada a poslintaný gauč. Pak je i ona na roztrhání! Je rychlá, je obratná, nevypočitatelná a nepolapitelná, kdykoli si zamane. Je však také hodná až k zulíbání, ta nejkrásnější, když po celodenním shonu už konečně spí.

Nechcete ji náhodou? Nedáme, ale stačilo by málo. Žvanec v ruce a je Vaše! Pro něj půjde s kýmkoli a kamkoli, chudinka jedna věčně nenažraná, hlavně když se vám bude něco převalovat v hubě. Zmate ji žvýkačka. Avšak po vyplivnutí máte utrum. Oblafnutí nese Bonitka velmi osobně, velice sklesle a hlavně se pak nehne z místa. To s vámi vyjednává. No, vyjednává, máte dvě možnosti, protože na tu třetí, ignorující, nebudete mít to srdce. Buď ji zase na nějaký pamlsek hravě nalákáte nebo se můžete pokusit a úchopný únos. Ten však nedoporučuji.

V náruči se seznámíte s jejími potoky slin a kdyby mohla, nejradši by vám i do huby vlezla. Při pohledu na slintající kolos se sice nabízí přirovnání, že se šťávami div nezalkne, protože je nestačí polykat, ale není tomu tak. Z Bóniných slinných žláz sliny přímo tryskají! Učiněná epidemie zdraví! Navíc ty její prosebné psí oči a jak šikovně nadzvedává ta svá ouška! Co teď? Jenom si ji neznepřátelit, nezklamat! To pak veškerou svou energii věnujete boji o získání laskominy, o Bóňu. To už ta mrška ví, že máte prohráno a ona vyhráno. Z procházky vás ženou a doma až do ukojení stále doprovázejí její tryskáče ze slinných žláz, spěcháte jako o život! Slinné střiky všude kolem, na pohovku, a ten pohled na všechny ty fleky! Na to však zapomenete, nic neřešíte, protože to samé se děje den co den.

A co ještě? Každodenní velké nebo ještě větší línání, rekordní sprinty a brzdící smyky, když se cokoli v kuchyni něco šustne nebo otevře lednička, zklamané schoulení do pelíšku, když neuspěje a večerní vrtěníocáskové žadonění o přijmutí na pohovku mezi nás. To pak usedá jako člověk a kontroluje nás zleva, zprava a samozřejmě loudí o to, co jedlého jsme si na stůl k vínu připravili. A že činnost mezi námi má vysokoprocentuálně vychytanou! Ignorace, ignorace a znenadání chlamst! Legrační jsou i její štěkavé marné výskoky, když nad zahradou zahlédne letadlo nebo aspoň rogalo a o nebojácnosti na kohokoli za plotem, by se taky daly napsat sáhodlouhé romány. Jenomže taková je jenom tehdy, když se jí chce. To víte, urozená paní madam, King Charles Španěl Bonitka Kavalír.

Někdy je na kousek vzdáleného holuba schopna jenom zakoulet očima a přitom by stačilo se na něj jenom zle podívat a podělal by se strachy. Vlastně ne, nepodělal, jenom by odletěl, z Bóni totiž nemá nikdo strach. Tak důvěřivá, že by nekousla snad ani tehdy, kdybyste se jí šťoural drátem v oku. Ale na nervy umí jít opravdu příšerně! Její mozkové centrum pro získání kusu žvance bych odhadoval na velikost 95%, zbylých pět je rezerva na Vánoce a letní dovolenou. Na poslušnost nezbývá nic.

Nemějte nám to za zlé, jako podvyživenou a osmiletou jsme si ji adoptovali s výchovou veškerou žádnou. Co bychom taky chtěli, když byla k mání zadarmo, že. Tvrdě ji zakazovat její obřadní tance kolem kuchyňského stolu, otravně drápající skoky na stolující, nezbedné vrtění ocáskem s předními tlapičkami na stole a nekonečné škemrání k tomu! Kdepak, hlavně já na to nervy nemám a kárám ji za to stylem: „Ty ty ty Bonitko, bác, bác!“ (prý pouhé pohlazení na zadeček.) No tak „su měkkej,“ zastřelte mě za to, ale vychovávat, natož mlátit 77 letou bábrlinku mi připadá poněkud neslušné, nezdvořilé.

Nutno podotknout a lehko k uvěření, že právě mě má v největší oblibě. Jak láskyplně dojemné, že dobrůtku očekává od někoho, kdo by v seriálovém stravovacím pořadu Prostřeno získal maximálně tak dva soucitné body za odvahu. To proto, že soutěžícím bych na oběd umíchal leda tak jogurt s mysli a jako dezert nalámal tabulku čokolády. A to ještě nesouměrně a bez šlehačky, kritizovali by mě. Proto taky vím, u koho hledat zastání, kdo mě nikdy, s čímkoli v dlani neodmítne. Všechno nejlepší k Tvým 11tým narozeninám, Bonitko!