A zase to Japonsko! Tentokrát mu dali zabrat závodníci

Příčinou tak není ono samotné, ale noční můrou je pro silniční motocyklové závodníky, kteří tam odmítali na Velkou cenu silničních motocyklů, kvůli radiaci odjet. A za svým si tvrdošíjně stáli ještě do konce července.

Působením radiace závodníkům zestárly mašiny a sami se při jízdě klátí hlava nehlava.

Hlavně, že měli motocyklisté po Fukušimě tolik soucitných řečí, jak Japonsku fandí, jak se těší, až tam později budou moci startovat. Lorenzo, Rossi, náš Abrahám a další, všichni ti velcí tlučhubové nás ze spotů ujišťovali v tom, jak pro Japonsko udělají maximum, což velkoryse potvrdili 17 podpisy na speciálním tričku. Výtěžek z jejich prodeje podpoří japonské oběti, píše se, ale přesnější by podle mě spíš bylo, že pomůže pozůstalým obětí.

Čím by však pomohli úplně nejvíc, by bylo pozdějším závoděním v Japonsku, což i přislíbili. Když však docházelo na věc, splnit slib se zdráhali, až skutek málem utek. Obavy ze stále ještě mírně zvýšené radiace po úniku z jaderné elektrárny, respektive starost o vlastní zdraví, je pro ně na prvním místě. Pro toho, kdo na silničních okruzích riskuje život dennodenně při více než 200km rychlostech, se to zdá poněkud překvapivé. Jakoby si snad mysleli, že radiace se rychlostí násobí a přes jejich velbloudí kombinézy proniká mnohonásobně vstřícněji. Že jim to není trapné vůči lidem, kteří tam žijí trvale?

Ano, minulý čas je bohudík namístě. Přinuceně vyslaná komise do Japonska zjistila, že odložený závod se může a tudíž začátkem října konat bude, což Mezinárodní motocyklová federace 25.7. definitivně odklepla.

Motocyklová jezdecká vzpoura tak byla úspěšně potlačena a obavy z radiace jsou jako mávnutím kouzelného proutku zažehnány. Třeba jezdcům motoGP někdo otevřel oči a pověděl jim něco o prospěšnosti nárazové radioterapie, něco o ozářených zafoliovaných jahodách, které se ani za dva týdny nezkazí a jak by asi vejrali na greyovou stupnici dozimetrů v letadlech!

Dost možná tomu však mohlo být úplně jinak. Nabízí se příčina byznysová – strach z prodělečnosti mítinku, kdyby návštěvnost závodů nebyla kvůli obavám z radiace dostatečně vysoká. I nakukáno proto mohlo být jezdci-prosťáčkovi, ideálně kecálkovi, kterému dost možná bylo i něco přislíbeno, načež začal ostatní, o to s větší radostí infikovat.

A že o tom, jak se názorová nákaza neoblomně šíří něco vím, vám vysvětlím na příkladu, kdy jsem jako spartakiádní cvičenec na gymplu, vyřkl názor. Do té doby se tři lavičkové sestavy na Strahov mohly přetrhnout, protože vybrána mohla být jenom jedna nebo dvě. Motivace pro jiné jako hrom, ale já nechápal a jen tak jsem ostatní poinformoval o tom, jak bude v Praze hlava na hlavě, špína, smrad, ubytování hrůza, vycházky žádné. Následovat budou zkoušky brzy ráno a za každého počasí, při generálce a samotném vystoupení nervozita před televizními kamerami a za to všechno, do kapsy zhola nic. V zásobě jsem měl ještě spartakiádního vraha, postihy za nedodržení disciplíny, možnost krádeží a nástrah velkoměsta všeho druhu, kdyby se snad někomu podařilo z tábora uprchnout, ale nic z toho už nebylo potřeba. No řeknu vám, horko těžko se pak látala sestava jedné lavičky a já se od všeho tiše a pokorně distancoval. Opravdu tak mnohdy stačí jeden jediný vyvolený a lavina nedůvěry a obav je na světě a šířit se může jako mor.

Ačkoli nejsem vůbec žádný velký fanda motoristického sportu, jsem rád, že se Japonsko pojede a sportovně se neodstrkuje. Možná si ještě pamatujete, smůlu mělo i loni v dubnu, kdy byla Velká cena také odložena a to kvůli kolapsu letecké dopravy, přičiněním sopečného popela z islandského vulkánu.

Že jsou Japončíci vynikajícími sportovci, o tom nás nedávno přesvědčily obdivuhodně bojující fotbalistky-mistryně světa. Jestli se jich sportovní štěstí bude zadostiučiněně držet i nadále, budou pro každého  mimořádně tvrdým soupeřem. Avšak nejenom pro naše sportovní úspěchy, ale i naprosto obyčejně lidsky, jim proto žádné další přírodní katastrofy nepřejme.