A co scénář a režie Elišky a Damiána?

Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.

Přesto, že prolínání současnosti s minulostí, budoucností, nebo do světa komixů není ve filmovém “průmyslu” žádnou novinkou, rozhodně je pro diváky velkým lákadlem. Tak proč nevsadit zrovna na to osvědčené, možná si řekli hned čtyři scénáristé v čele s Lenkou Hornovou, vždyť pro úspěch se hodí každá osvědčená berlička. Zajímalo by mě, jestli vznikal seriál na zakázku nebo jen pohnutím vyšinuté mysli rovnou všech čtyřech autorů. Věděli nebo nevěděli předem, co se na jejich výtvor chystá po herecké stránce? A kdyby snad ano, jsou to šílenci!

Jak jsem z děje vyrozuměl, šlechtic vypije lektvar a zcela nepravidelně, bez nějaké logičnosti se ve svém čase rozsype, aby se v budoucnosti bez ladu a skladu zase poskládal. V pohádce je všechno možné, beru to, ale proč přesuny v čase nějak neokořenit? S tím se dá přece pracovat jako hrom, to je podnos s kaviárem před nosem! Třeba tak, že se poposune jedině tehdy, kdy mu bude nablízku “čistá duše.” Nabízí se nějaká ta po něm toužící stydlivá Mařenka z kuchyně či bezelstné zvířátko těžce lapitelné. A máme tu spoustu možností k veselým scénám, přemýšlivého i chaotického pátrání po spouštěcím „enzymu“ těchto teleportačních výletů. A naopak zase - k návratu z budoucnosti mu pomůže úplně opačný spouštěč - blízkost poskvrněné, zkažené duše, což samozřejmě Eli nebude. Vždyť si jenom představte tu spletitost nechtěných, ale nutných útěků od ní k padouchovi, aby se mohl vrátit do svého světa. Při existenci spousty filmových triků žádný problém třeba s následujícím: zrovna, když nějaký ten ničema, toužící škodit marmeládové firmě provádí záslužný čin, nebude proces návratu pro Dama tak úplně košér, a ke svým se navrátí tu bez ucha, tu bez vlasů, tu bez hlasu (a jak by mu to prospělo.) Vtip přece v pohádce má být, ale v této ho jednoznačně postrádám.

Co si budeme povídat, Emma je sakra pěkná i zajímavá baba a to není zrovna málo, Robert prý asi taky, když je bez té paruky a mluví co nejmíň. On mi přijde přesně tak toporný, bezintonační, tedy zcela nevýrazný jako Roman Vojtek v pohádce Dvanáct měsíčků, kde se mu nezkřiví vráska, nepohne koutek, neudělá žádné spontánní gesto, i když příležitostí k zašklebení tam má habaděj. Ale jsou na vině opravdu jenom herci, když jenom nezaujatě odpapouškují text, pohybují se jako loutky a v obličeji jim necukne náznak emoci? Proč takové záběry rejža vůbec pustí?

Třeba proto, že z některých herců-neherců ikdyž se vymáčkne maximum, je scéna po stopadesáté stále stejně bezvýsledná, ale kvůli protekci, sponzorství či dobrým vztahům, dosazenou figurku vyměnit nelze. Ani rezignace méně známých režisérů (Lukáš Buchar, Tomáš Polišenský) by nebyla ideálním řešením, protože natáčení by za něj dokončili jiní, otrlejší, a možná by nestačil ani tandem. Tak jak z toho ven? Těžce, jen velmi těžce...

Už třeba jenom proto, že tak jednoduché kastování fotbalových kvalit u herců neexistuje. Hlavní role, vedlejší role, štěky, to jsou pouhé tři úrovně, ne jedenáct od IV. třídy okresu k té u nás nejvyšší. Toho posledního pralesního čutálistu nenapadne do kabiny krajského přeboru ani nakouknout, natož k prvoligovému hřišti byť jenom přičichnout. To komediant - štěkař má cestičku na výsluní přece jenom snazší. Stačí znát ty správné lidi, zašustit papírky, mít na někoho něco, … No, možná, že až tak nefantazíruju, a to vynechávám možný postup přes nejednu postel.

K výkonům hlavních hrdinů seriálu už snad jenom to, že bych to až tak nedramatizoval. Vždyť se jedná o obyčejné hraní-nehraní, na které je zblblý divák zvyklý ze seriálů typu Ulice nebo ZOO u poloviny herců. Seriálu také uškodila reklama, zbytečně nabubřelá, dlouhodobá a častá, to ona z diváků udělala hladové vlky s očekáváním něčeho výjimečného, pohádky století minimálně. O to větší pak přišla sprcha ze zklamání, když například Arabele nesáhla ani na kotníky.

Přitom česká filmová škola je vynikající, vyprodukovala tolik skvělých herců, a to i dnešních mladých, takže se tomu divím. Zřejmě ale nastávají časy, se tomu přestat divit. Kdo má prachy, vydá si knížku, prosadí si scénář, natočí film, kdo má kuráž, vydupe si statut celebrity, kdo se chce zviditelnit, začne plácat nesmysly. Schválně nikoho nejmenuji, svého favorita si dosaďte sami. A prostředek boje proti tomu? Jedině snad – ignorace.