Ivuška měla radost ze svého prvního dětského kola. Dvě přídavná opěrná kolečka u zadního kola jí umožňovala jezdit jako s tříkolkou bez pádu. Jednoho dne s tím ale měl být konec. Bylo na čase, aby se naučila jezdit bez
oněch dvou koleček navíc.
Zrovna u nás byla v Norimberku babička z Prahy. Celá rodina jsme vyrazili do blízkého lesa. Tam Ivka jela na svém kole ještě s onou pomocí těch koleček. Když se Ivka s bratrem Jakubem vrhli na houpačku, nepozorovaně jsem z jejího kola odmontoval ta kolečka, aby se děvčátko naučilo jezdit na svém kole normálním způsobem. Kolečka jsem schoval za jeden strom. Slečnu posadil na její kolo a odstrčil ji. Několik metrů jela rovně a pak zjistila, že něco je jinak.
Chtěla opět namontovat zpět svá kolečka. Trucovala, už si na kolo nechtěla sednout. Hledala kolečka. Tady je ukázka, jak to probíhalo.
A druhý den před věžákem...
Půjčila kolo i kamarádovi
O mnoho let později kdy se Iva stala maminkou, jí překvapila zase její dcera Emilia. V Obchodě s bicykly měla Emi dostat své první kolo, aby se naučila jezdit. Máma Iva se zrovna bavila s prodavačkou, když se proti nim vyřítila Emilia na kole, které si sama vzala z těch vystavěných. A jela bez koleček navíc, i když nikdy předtím na kole nejezdila, jen na koloběžkách. Trumfla tedy svou maminku.
Emilia si tohle vybrala. Maminka Iva může být na svou dceru hrdá...
Prohání své hafany...
Povedený konec týdna!
