Krátce před počátkem osobního volna ohlásil poručík Hasák akci, abychom se nenudili. Přemíchání mužstva v místnostech podle seznamu jmen na nástěnce. Po jeho odchodu ze zaměstnání se organizace chopili podle svého svobodníci
(zvaní také frajtr od německého Gefreiter) a vojíni mazáci toužící po frčce na výložce, která z nich frajtra udělá.
Vše by šlo hladce nebýt šikany. Museli jsme se levou rukou drbat za pravým uchem. My bažanti z toho měli přesto bžundu, házeli jsme na sebe štrozoky, a když se z nich začalo prášit, zazněl rozkaz od mazáků: "Plyn, masky nasadit!"
Vojín Valda zařval: "Neslyšeli jste? Plyn!" a hlasitě si ulevil. Okamžitě byl vesele následován i jinými tak vehementně, že někteří měli i bláto na hřišti, jak se o tento nemelodický tón pokoušeli.
Při odchodu prachu z otevřených oken zněl rozkaz: "Konec plynu!" A masky byly odloženy.
Skončil jsem na větším pokoji naproti tomu bývalému. Mirek Picka k mé radosti též, ale netěšil jsem se z vojína Lettla, který se opět usadil i se SVEJMA páchnoucíma nohama v rohu místnosti. Vojín Valda, ještě neznalý poměrů, si zabral místo vedle něho.
Před večerkou bylo na poikoji rušno, Lettl, jako většinou vždy, už byl opět vlastním přičiněním zabalen jako mumie, aby pachům svých nohou aspoň zčásti zabránil v úniku. Vojín Valda pojednou začmuchal jako hladový pes, jeho čichový orgán se začal pomalu stáčet k mumifikovanému a zařval: "Kurva, já mám hlad (i když bylo po večeři)! Ty tam, kamaráde, pod tou dekou určitě schováváš romadúry? Naval kousek!" Lettl se jen uculil, ale ostatní informovaní se rozeřvali, což překvapilo Valdu. Nebyl si vědom, že by řekl něco tak komického, proto jen směrem k mumii dodal: "Tak si to, ty držgrešle, sežer sám!" a pokoj opět zaburácel smíchem. Rozlétly se dveře a náš nový velitel pokoje, svobodník Bednařík z Olomóca, zašveholil: "Za pět menót bodé vičírka, děte sé vešéstět zobé!"
Vrátil se přesně za pět minut. Oznámil večerku, zhasl světlo a rozkázal, že už nechce slyšet ani slovo. Ze tmy se ozvalo: "Soudruhu svobodníku, vojín Valda má dotaz."
"Prosém?!"
"A se svým přirozením si, soudruhu svobodníku, smím hrát?" Ještě než dveře zaklaply, bylo slyšet: "Čoně!"
Harry Valda v krátké době svými špruchy rozvířil vzduch, že být tady ještě vojín Zrníčko, určitě by se do něho také strefoval.
Plukem se opět nesla zpráva, že vojín Havel se venku zase porval. Kdo jen může být ten Havel?
