V hicu dnešních dnů

Rád zavzpomínám na sníh. Mladšímu bráškovi jsme pomáhali stavět srubovou chatu na Stříbrné u Kraslic. V zimní čas jsme tam jezdili lyžovat na kopce vedle chaty. Děti se to tam teprve učily a my  dva s bráchou tam spalovali 

 kalorie šlapáním do kopce bez vleku. Ženy spalovaly retka v sedě s obličejem proti slunci.

Jednou jsme tam zlákali společnou kamarádku doktorku Škardovou s jejím synem. Její muž František byl jako státní trenér vzpěračů někde na závodech. Chtěl mít důkaz o této akci, koupil mi drahý barevný film do kamery. Té se chopila jedna má dcera a jako filmařka začátečnice je to na záběrech vidět. Doktorku jsem nenechal jen tak sedět a chytat bronz. Měla ochutnat sníh na vlastním těle. Ten chlapeček občas v záběru, je doktorky syn Radek, pozdější dcera Šárka, ještě neplavala ani v polévce.

Škoda, že video je bez zvuku.

Až vám bude stékat po těle pot, stačí si také představit, že vás někdo válcuje ve sněhu.

Před týdnem mě zradil počítač. V tom hicu zamrzla baterie. Bylo jednoduché ji po rozebrání počítače vyměnit. Trochu horší bylo zapojit páskové přípojky. Na druhém pc jsem si musel nechat poradit-

Ať vám pot ochlazuje všechny viditelné i neviditelné části těla!

A víkend vás nezklame!

Na perexu jsem jako opravář sanitek...