Tady jde o opravdové kamarády, kteří se znají do posledního šroubečku. Tak s jedním z nich, Františkem (dále už jen FANDOU), jsme jeli na Mělnicko navštívit společného kamaráda pedagoga, s kterým jsme kdysi dávno dělali
v Sokolově „DÍVADLO“ a jiné pošetilosti. Tento Standa Tatar, byl kdysi z důvodu nespokojenosti s děním KSČ, přesunut na Sokolovsko vykonávat tam NEPEDAGOGICKÉ práce holýma rukama.
Až po čase si směl zase stoupnout před žáky na stupínek. Také vstoupil do sokolovského ochotnického divadla, kde řádili s oním Fandou. Standa jako živel toho neměl dost a založil MALOU SCÉNU podobné té SEMAFORSKÉ. A tam jsme zase na sebe narazili my dva. On muzikant, ovládající klavír, kytaru a banjo, já ovládající různé grimasy, jsem dostával role k tomu patřící. Standa psal scénáře, já v nich improvizoval a ostatní členové, většinou učitelky a učitelé a vysokoškoláci, zpívali a dělali popsané ve scénářích.
Léta běžela, my jezdili vystupovat po kraji. Většinou všemu je jednou konec z různých důvodů. Standa se směl vrátit na Mělnicko učit, hrát a zpívat ve velké kapele. Ani to mu nebylo dost, jen tak bokem vystupoval na různých večírcích s tahací harmonikou a zpíval různé lidovky. K těm se slavící lid mohl přidávat a při tom se cpát s plných stolů vším možným.
Když jsme s Fandou, považovaného za sokolovského Sováka, vyrazili za Standou, neviděli jsme se mnoho let. Standa nás přivítal jako správné voli, představil svou vedoucí domácnosti a vyrazili jsme jen my tří do hospody. Není nutné popisovat co se dělo tam.
Při návratu jsem Fandu vyhodil v Sokolově a já se vrátil do nového bydliště v Norimberku. Tam mi nedlouho poté přišla velká obálka od Standy s jeho texty na písně, namalovanými noty a jeho celý životopis od dětství. Některé věci byly velmi důvěrné a dost erotické. Těmto spisům vévodil tento cár.
A hned následoval tento E-MAIL:
Milá emajle, tak jsem zjistil, že opět svou přítomností rozdmýcháváš revanšismus proti šokijalistyckýmu těžkoslovensku, ale na druhou stranu, dobře nám tak, neměli jsme si začínat. Já už jsem opět v pracovním procesu a činím několik dalších marných pokusů, jak vzdělávat český národ. Ty kurvy se brání, no ale na funkcionáře nepotřebujou bejt chytrý, že jo.
Chystáme se s kapelou na neděli, hrajeme pro matky ke dni matek, tak ti, jako zasloužilýmatce pošleme nějaký šlágr.
Měl se moc fajn a musíme se v létě sejít na vaší nebo na naší chalupě. Božka to sama navrhla, za minipobyt u nás jsi na ni udělal nějak jako dobrejdojem. Tak si toho, vole, važ. A esli nemáš váhu, dobře ti tak.
Zajíc vod františkána mi chutnal, asi uděláme o prázdninách ekskurziju do kynšperského bierhausu. Tak zatím jezdi vopetrně, aťse můžeme v klidu a vcelku zasejc stretnuť jak říkají Japonci.
Pedagog v. v. a houslovej klíč Standa.
Můj emajle mu hned odpověděl:
Milá VŮL,
potěšilo mě – a Fandu určitě taktéž – vidět vás LAJF a ve slušném stavu. Fandu jsem vyhodil v našem bejvalém působišti a mydlil ho strašit lid norimberský.
Vraždění hmyzu čelním sklem a čumákem HNŮJDEJE se nekonalo, neb hmyz byl zmrzlý a neschopný létati a atakovati HNŮJDEJE.
Máte sympaťáka pejska, určitě vás díky němu nikdo nevykrade. Já byl velice spokojen – u vás – a Fanda, vůl, jistě takytéž. Odvezli jsme si hezkou vzpomínku a vycucanou nádrž.
Domů jsem vtrhl ve 21:05. Šéfová ležela před televizí jako zemřelá. Byla po probuzení cloumání sem a tam šťastná že HNŮJDEJ je OK, ale nešťastná, že jsem jí přerušil milostný sen.
Móóc VÁS, VOBADVATŘI, POZDRAVUJEME!
Perte se málo, perte jen prádlo!
My
Několik fotografií jako důkaz
VČERA 8. 8. MI ZEMŘEL VE 13:30 MŮJ POSTAVOU NEJVĚTŠÍ KAMARÁD LÁĎA HŮZL. Blog o něm je několik blogů nazpět a poslední u mě na fcb. LÁĎO, NEZAPOMENU!!! Už je vás tam, kamarádů ze Sokolova, mnoho. Tento blog vám tam nahoru posílám... Kocour
