Kamarád Harry s chotí tam už léta jezdili i třikrát ročně. Z Karlsruhe to neměli moc daleko. Já, zvyklý jezdit do hor jen v zimě na lyžování, jsem se od nich nechal přemluvit tam vyrazit i v létě. Byla to tenkrát naše první
návštěva Švýcarska. Už ta cesta autem do Stechelberku byla lahůdkou.
Postarší hotýlek se sociálním zařízením mimo pokoj, umožňoval využít také kuchyň k vaření. První dvě noci jsem měl problém usnout, asi sedmdesátka hučících vodopádů kolem bylo příčinou, než si člověk zvykl.
Putování v úmorném horku dvě hodiny k hotýlku v horách bez elektřiny.
(OMLOUVÁM SE ZA 2X STEJNÉ VIDEO. NEDOKÁZAL JSEM JE ODSTRANIT)
Předškolačka Iva s námi šlapala společně s kamarádem Harrym a jeho Evou. Iva na lavičce, když jsem na ní namířil kameru, spustila úryvek z písně, kterou slyšela zpívat mou hubou. TY STAREJ VOLE, SEŽER SI TO SÁM.
Pohled na hotýlek z kterého jsme ráno vyrazili za doprovodu divokého hučení potoka.
Možná nás vítaly ovce, v každém případě jim to Iva a Harry opětovali.
Došli jsme k cíli.
Jídelní tabule
Majitel hotýlku nepřiletěl vrtulníkem, prý ale účinkoval v jedné BONDOVCE ve scénách, které se tam natáčely. Tady pracoval za dohledu své vnučky.
4537/ Hezké místo na odpočinek před zpáteční cestou.
Došli jsme na místo pro odpočinek a hodování pro vandrovníky
Byla tu možnost použít ohně k úpravě masa. Harry si ve studené vodě potoka chladil pivo. Před odchodem je podmínkou po sobě uklidit a zanechat místo v původním stavu pro další návštěvníky. Ivka se chopila odložené kamery a zkoušela to...
POvedený konec týdne!
