Standa

Po vojně mě ulovila při jednom mém veřejném blbnutí a bavení lidstva na ulici. Byla to divadelní skupina tvořící po vzoru SEMAFORU. Vedl to Standa Tatar, učitel z Mělníku, přemístěný na Sokolovsko za trest. KOMUNISTICKOU stranou,

  nelíbil se jeho postoj k ní. Psal scénáře, vystupoval s námi jako herec, ovládá (je stále mezi námi) hraní na housle, kytaru, banjo, klavír i harmoniku. Hodně jsme si na prknech, co znamenají svět rozuměli a dokázali improvizovat. Po několika letech mu bylo umožněn návrat domů. Po dalších několika letech jsme ho tam jeli navštívit s dalším tehdejším divadelníkem Frantou Vaníčkem. Poseděli jsme v hospůdce, zavzpomínali si. Daroval jsem mu tehdy některé mé knihy. Netrvalo dlouho a měl jsem ve schránce obálku od Standy s ručně psaným echem.