Dcera Iva má od přírody kudrnaté vlasy, závidí ale sestře její rovné. Ty prý poskytují více možnosti účesů.
V té době Iva a PetraNEZNÁMÝ
Petra má obyčejně ráno vlasy přeležené. Jdou jí jako na vztek úplně jinam, než si majitelka přeje. Nepomáhá navlhčení ani zaplácávání. Tak si je raději po ránu umyje a vyfénuje, aby na své hlavě udělala jakýsi pořádek. Závidí při tom nahlas Ivě. Ta jí okamžitě v odpověď vrací úder: „Já bych ti ty moje přála!“
Ono to zkrátka se ženami není jednoduché. Mají-li muže chodícího do hospody, nejsou spokojené. Ztěžují si přítelkyni a závidí jí jejího domácího posedu. Pokud ale mají samotné takového DOMOUŠE, časem se jim přejí a leze jim na nervy jeho „zaprdelkování.“ Pak zase závidí kamarádce jejího Fanouše, který doma pořád neotravuje a nevrčí, protože sedí s kumpány v hospodě. Evička si může v klidu vyprat, vyžehlit, uklidit, uvařit, případně nahlas si při těchto akcích i falešně zazpívat.
My chlapci jsme vlastně chudáci, ať děláme, co děláme, vždycky je to špatně. Ale ani s námi to dámy nemají jednoduché. Aspoň se oboustranně občas nenudíme.
Rodinná snídaně nám končí. Iva se zaraduje nad probleskujícími náušnicemi skrz kudrlinky, Petra nad tím, že jí jako zázrakem vlasy už netrčí do všech světových stran.
Tak to probíhá denně před každou snídani. Jediný jedlík, který k tomu nepotřebuje zrcadlo, jsem já – otec.
Omlouvám se, jsou to věci známé již z doby kamenné.
