Ten využili mazáci, kterým scházelo všelicos z vojenské výstroje. Tak jim v době jejich bažantství, bylo z osobní skříňky kradeno při nočním poplachu, tak oni teď si své ztráty opět doplňovali od nás bažantů. Poplach se opakoval
do doby, než jsme dokázali být v požadovaném čase, všichni do jednoho, s plnou polní n korbě vétřiesky. Ty pomalejší jsme museli nahoru tlačit a tahat. Plné polní se kontrolovaly, samozřejmě byly neúplné, vždyť ve vykradených skříňkách už nebylo z čeho brát. Následovalym další tresty.
Můj první pochod v pozoru směrem parádeplac mi přinesl překvapení. Z mého pouzdra pro pistoli tato bambitka sama vylétla a při dopadu na zem, se také sama rozebrala. Tuto zbraň jsem krátce předtím vyfasoval, někdo ji musel takto nalíčit, když odcházel do civilu, anebo jsem moc silně dupal. Za sebe jsem neviděl, horlivě jsem zarážel cvoky půllitrů do asfaltu, aby co nejvíce rachotily a zastrašovaly případného nepřítele.
Bylo to mé první seznámení se s velitelem pluku, který nás sledoval. Od jiných jsem věděl, že tento malý podplukovník má výjimečnou paměť. Koho jen jednou zahlédl, na toho, ani jeho jméno, celý život nezapomněl. Měl vysokou sovětskou vojenskou školu, části pistole mi předal osobně, tím se podle předpisu samozřejmě dozvěděl i mé jméno. Jen mi zavrčel do ucha:
"Máte štěstí, že jste před přísahou, odchod!"
Teď mě má ve své paměti, jsem si uvědomil. Jeho přezdívka DŽAULI se naopak zasekla v mém mozku. Neustále jsme se všichni přesvědčovali, že je své přezdívky hoden, i když jsme neznali její význam (víte někdo, co DŽAULI nebo Jauli znamená?).
Jako nezkušené bažanty nás nachytali mazáci trikem: "Který z vás byste dokázali vylepovat plakáty ve městě?"
To je přece věc dostat se ven z kasáren. Ruce nás všech vyletěly jako v první třídě. Ve dvě hodiny ráno jsme šli pro kuchyň škrábat brambory. Před tím jsme byli varováni, abychom nedělali z brambor malé čtverečk, jinak se budou záchody čistit holýma rukama.
Každou chvíli někomu z nás padla hlava do klína, dlouho se ale nikdo ze spánku neštěšil, dostal zásah do hlavy bramborem a bylo po spánku. Nikdo v tu ranní dobu neměl náladu se bavit, bylo tedy jasně jen slyšet škrábající nože...
