Dcera Petra, přebornice okresu a západočeského kraje mladšího a staršího žatctva i dorostu ve stoním tenisu, s tím začala už ve třetí třídě. Děti chodily trénovat před i po vyučování. Neměly čas někde venku lelkovat.
Samozřejmě se také umisťovala během let jako druhá a třetí. My rodiče jsme děti vozili svými vozy na zápasy a turnaje. Petra nejraději trénovala s chlapci rychlejší a tvrdší hru. V jedenácti už hrála i za ženy. Soupeřky ohrnovaly nos, s jakým prckem si to mají rozdat. Pak si zvykly, když to mládě je prohánělo.
Při rozcvičování v tělocvičně jednoho dne narazila na zeď. Rukama šla napřed, aby si chránila hlavu. Odnesl to kloub lokte pravé ruky. Delší dobu byla vyřazená. Při opětovném chopení se pálky zjistila, že ten kloub ji omezuje v otáčení rukou. Pomáhala si tedy při hře nakláněním těla. Už to ale nebylo ono. S větší námahou se musela vyrovnávat soupeřkám.
Když se svou starší sestrou Ivou, která byla v plaveckém oddílu, v roce 1985 u mě zůstaly v západním Německu, našel jsem v Norimberku soukromý oddíl manželů. Měli mužstvo žen. Petra u nich mohla začít hrát bez velké znalosti němčiny.
Muž trénoval a organizoval, jeho žena se starala o servis. S děvčaty byli jako jedna velká rodina. Postupně se jim podařilo se probojovat do Bayern ligy. Trenér byl humorný člověk, napsal také veselou knihu Hrál orangután skutečně také ping-pong? Ve videu jsem použil záběr na knihu, ale u youtube to bylo považováno za reklamu, takže něco bylo ustřiženo.
Před videem jsem coby "NAMYŠLENEJ" otec, umístil několik diplomů Petry z Československa a poté ty ze západu.
Většině dnešní mládeže by nějaký sport, místo sezení u pc - neuškodil.
Teď Petra po návratu s mezitím založenou rodinou do Česka, trénuje na Zbraslavi děti. Touto cestou se seznámila s bývalým mistrem Evropy v tomto sportu Milanem Orlowskim.
Pozor, kdo se odváže pustit video, napřed si raději připravit velký hrnec s horkou kávou nebo dvě dobře vychlazená piva. Omlouvám se za odcizený čas těm, kteří se na to vrhnou!
Perex ukazuje dcery před emigrací za tátou...
