Z Prahy jsme si zase přivezli na dva týdny maminku mé ženy (94). Tchyně je slepá na jedno oko a na druhé vidí mizerně. Také je dost hluchá na obě uši a ...
... špatně se pohybuje i pomoci berlí.
Na matraci ještě jednu, aby na vyvýšené si ze sedu mohla sama lehnout a v noci na noční návštěvy WC se sama z lehu posadila a pomocí berlí se tam pomalu přemisťovala. Na mísu jsme koupili vyvýšeninu. V koupelně se záchodem necháváme světlo, osvětluje chodbu a vrhá světlo také do pokoje s tchyní.
Do ložnice necháváme dokořán dveře, abych případně slyšel, že je zapotřebí pomoct. Mám lehký spánek a moc se nevyspím, tchyně často křičí nahlas ze spaní. Prý se jí hlásí ten pronajatý kyčelní kloub před patnácti lety.
Přes den sedí s námi v obývacím pokoji v širokém koženém křesle. Do křesla už se naučila strefovat a z něho se špatně zvedá. Nepomáháme jí, je to jediný její pohyb, aby nezakrněla. Na naši radu, aby se každou hodinu prošla několik metrů po bytě, nedbá, dělá, že vůbec neslyší. Neuškodilo by jí to. Berle má vedle sebe vždy k dispozici.
Často jí nahlas čtu z novin a také velmi nahlas na ni mluvím. Každou chvíli tvrdě usne, stejně už chraptím a sípu, takže pro mě výhodné. Televizi pouštíme dost nahlas a má ji 3 metry od sebe. Že to jedno oko není nejhorší, nám dokazuje, že se bábinka občas radostně ozve, když někoho poznala ze starých herců.
Jinak je u svého syna lékaře a jeho ženy v jejich domě před Prahou od Plzně. Já jsem ale prý její nejlepší pečovatel. Neustále před tchyni strkám na stolek všelijaké dobré pití a jiné dobroty. Možná to bude ale nejspíš tím, že mluvím hodně nahlas a jako jedinému mi občas rozumí.
V neděli se k nám chystala na oběd s rodinou dcera Iva 2 (má vlastní dcera je Iva 1. Ale dvojku považuji stejně také za vlastní. Zdědil jsem ji v jejím věku 2,7). Dvojka ještě před příchodem upozornila svou dceru Emilii (3,3) na to, že je u nás její už dost stará prababička. Tu tedy už několikrát viděla ve věku ještě mladším, kdy její mozeček ještě plno věcí nechápal a mnohé si nepamatoval.
Naše vnučka Emilia se také po příchodu hned přesouvala ke křeslu s prababičkou, zvědavé se jí dívala do obličeje. Prababička ji něžně chytla za ruce a hladila je. Emi ze sebe vysoukala překvapivě: „Ty jsi ale opravdu už hodně stará…“
Ještě že ani jedno nahluchlé ucho neslyšelo tu málo hlasitou větu. Maminka dvojková své dceři potichu vysvětlovala, že není hezké říkat takové věci starším lidem. Byla jiná situace před touto, obě seděli u snídaně venku na slunci, sedla si k nim na stůl velká moucha. Emilia na ni spustila „ty jsi ale ošklivá moucha!“ Maminka Iva 2 začala vysvětlovat, moucha že za to nemůže jak vypadá, nikdo za to nemůže, jak vypadá! Emi se zamyslela a spustila na mouchu: PROMIŇ, MOUCHO!
Druhý den telefonovala Iva 2, Emilii že nejde z hlavy její prababička. Kde prý bydlí, jestli u svých rodičů? Dál se ptala, jestli prababička má také staré ruce, poté následovaly vlasy, za nimi nohy a nakonec: má prababička také starou vagínu?
Tady jen její část si odmyslet, nemá se za co stydět.
Opravuji: Tohle je vlastně maminka té prababičky Emilie. Píši po ránu jako PITOMÁ KOPEC...
