Co je finančně výhodnější? Spíše jsem měl napsat, JAK JSEM STAČIL VYSTŘÍDAT. Zkrátka jsem měl větší úspěch u aut. Ženy by se tedy - některé - daly také koupit, pokud je muž úspěšným hokejistou nebo fotbalistou.
Začalo to v roce 1970 prvním novým vozem v životě. To už mi bylo 31. Škodou 100. Už za půl roku chudinka rezavěla, hlavně kolem reflektorů. Tenkrát jsme naše vozy hýčkali. Natírali spodky, konzervovali dutiny.
Nevím jak ostatní, já motorový olej s vložkou měnil každých tři tisíce km. Kvůli špatným vozovkám jsem každý měsíc seřizoval geometrii přední nápravy, zadní tak choulostivá na výmoly nebyla. Jako zaměstnanec autoservisu jsem tu možnost měl.
Zapalovací svíčky jsem měnil každých deset tisíc kilometrů. Při tom vždy přejel seřízení ventilů a doladil předstih. Barumky OR 6 jsem sjel za šest tisíc km. Jezdil jsem rychleji v zatáčkách než po rovině. Na sněhu jsem nandával i západoněmeckým sporťákům na okreskách. Na sněhu ani tak moc nezáleží na značce auta, jak na tom, kdo drží volant.
Mám rád zadokolky, jezdit kontrolovaným smykem v zatáčkách na okreskách při malém provozu je s nimi jednoduché, s předním náhonem o něco složitější. Málokterý zasněžený kopec byl překážkou. Motor vzadu, zadní náhon. Málokdo se naučí řadit bez vyšlápnutí spojky jen za pomoci správného meziplynu.
Nemám rád naftu, smrdí mi. Benzin mi voní. Takže všechny mé vozy voněly. Tento necelý litrový motor mi umožnil dokonce jehlu tachometru dotlačit na číslo 140. Ve skutečnosti to jelo jen přibližně 130. Už z továren naschvál takto vypouštějí bezmála všechny značky mezi lid. Tím řidiče tak trochu chrání před pokutou i zabitím.
Mnoho řidičů to o tom tachometrů neví, to jsou ti, co striktně dodržují předepsanou rychlost. Až na zběsilce, kteří si to finančně mohou dovolit. Já přetahuji rychlost maximálně o deset.
Těch vozů v mém životě zřejmě ukončí nynější číslo 15. S menším počtem žen jsem výhodně neplatil alimenty a nemusely se u nich dávat pod stěrače zátky. Pryž déle vydrží a nepřimrzne v zimě.
Následující pochopí jen autoblázni. Na jeden tah Sokolov Varna. Jen čůrací zastávky. Vým. oleje s vložkou před odjezdem. Cérenky vzadu na sklopených sedačkách už na Slovensku každou chvíli kňučely, kdy už bude konečně to moře? V Bulharsku jsem nechal vyměnit olej a vložku, vezl jsem vlastní.
Na jeden tah nazpět za čtrnáct dní pouze levou rukou. Něco mě tam kouslo do předloktí. Ruka natekla a byla bez citu. Žena spolujezdkyně na pokyn zařazovala patřičnou rychlost. Ještě neměla ještě ŘP.
Další mé káry příště, pokud to nenalepím na strom. Nějakou dobu jsem jezdil závodně, že děd ještě (jako já) žije, tak ta možnost se naskýtá – možná…
