Občas se na chvíli zabydlel u nějaké starší dámy, pokud dobře vařila a byla veselá. Byly to třeba jen týdenní akce, než se našla ještě lepší kuchařka, a v manželské posteli u mě zelo jedno místo prázdnotou. V zimě se několikrát
stalo, že Harry byl dřív doma než já a příčinou klíče zevnitř zámku, jsem musel přistavit žebřík a vylézt k oknům do naší ubytovny. Harry, když jednou usnul, mohly vedle něho explodovat bomby a neprobudily ho.
Musel jsem tedy být hlučnější a mít trpělivost a dát pozor abych boucháním nerozbil sklo. Někdy se mi ho podařilo probudit až za půl hodiny, málem přimrzlý k žebříku. Rodiče jsem budit nechtěl. To jsem měl z toho, že jsem odmítal chodit s Harrym do zakouřených hospod, já nekuřák. A raději oblboval jistou dívku.
Mirek si po příchodu z vojny vzal svou lásku z vojny Bohunku. Při té svatbě Harry ještě v Sokolově nebyl. Já se na ní skamarádil s Mirkovo o čtyři mladším bráškou Rudou, který si na šicím stroji přešíval kalhoty a košile, aby bylo už napohled vidět, že má výbornou postavu.
Už do velmi rozjařené nálady svatebčanů se později objevil Rudovo nejlepší kamarád František Vaníček. Aby se tento také dostal co nejdříve do stavu této společnosti, byl mu namixován do velké sklenici smrtící nápoj ze všeho možného. Účinek se dostavil velmi brzy a František se svezl pod stůl. Nezvyklý na takový nářez alkoholu, pobyl pod stolem do rána. S Rudou a Fandou jsme po svatbě utvořili trojlístek a vyráželi jsme do ulic. Buď k vodě na Rychnováku a také jsme hodně jezdili vlakem do Varů do letního kina. Rudovi jsem dal přezdívku Deštník, měl ho neustále u sebe pro případ deště, který by mohl narušit jeho erotický účes a padnoucí oblečení. Fandovi jsem začal říkat Kufr. Často v něm nosil scénáře divadelních her, které jako amatérský herec sokolovského divadla každou možnou chvíli studoval. My jsme mu přihrávali.
Pro ty dva jsem byl něco jako imitace Harryho, který je dokázal dost často rozesmát. Také tu nebyl mistr na pobavení pomoci kytary Harry, a já, hudební zločinec, jsem se o to snažil. Ti dva zřejmě také nebyli zvlášť hudebně nadaní a naletěli mi na to. Dlouho ale nemuseli trpět a museli jít sloužit lidu.
Už s Harrym jsme zašli k Pickům na zahradu, kde nám byla svěřena do opatrování dcera manželů Jana.
Cigareta kontra dudlík. Zřejmě je zahalil cigaretový kouř. Harry má na sobě gumovou řeznickou zástěru a v ruce sekeru. Jana sedí na špalku. Někomu se nepovedlo zde umístit tuto fotku..
Ani po druhém pokusu se fotka neobjevila, a ani text k ní nejde odstranit, ale stávají se horší věci.
Náhradní fotka s Janičkou
Fotka vznikla krátce po Rudovo vojně, kdy měl zase možnost sednout si k šicímu stroji...
Ochrana před nevábným vzdouškem z blízké chemičky. Mirek na to byl po letech zvyklý.
xxx
Uběhl nějaký čas a v roce 1964 jsem se dostal do chomoutu i já. Na svatbě u nás doma bylo opravdu veselo. O to se staral Harry a moje máma. Mirek se jen usmíval a vyprazdňoval s Harrym půllitry. Manželská postel začala plnit svůj úkol.
Harry se usadil v ubytovně ČSAD. Při jedné společné návštěvě „Střeláku,“ na nás s Mirkem, Harry vyjel s nečekaným oznámením. Jeho starší bratr Pepík se v Praze rozvedl a sehnal mu místo řidiče u Vojenských staveb s lepším platem. On, že to využije a do Prahy se přemístí.
„Kluci, vy tady máte rodiny, věnujte se jim, vyrábějte děti, buďte s nimi, a ne v hospodě. Já jsem tu najednou navíc a jen bych vás odtrhával od rodiny. Nastala nám nová epocha, přeju vám štěstí! Byli jsme a zůstaneme nejlepšími kamarády!“
Po tomto oznámení Harryho o jeho odchodu, jsme s Mirkem vyvěsili pomyslný černý prapor.
