Ten veselý život na chalupě s námi prožívali sousedé z vesničky nestřediskové, jejich děti a naši dva svobodní králíci. Než se začalo se sekáním trávy, museli jsme se zahřívat různými způsoby. Velkou zábavou byl stůl na stolní
na stolní tenis, nejen pro samotné hráče, ale i pro ostatní na zahradě. Kdo jen trochu uměl držet pálku, nemusel se stydět nestrefit se do míčku. Překvapil nás Harry svou pohyblivostí nejen ústní.
Tak jak umí pobavit všechny generace a ovládá hodně hudebních nástrojů i má absolutní hudební sluch, tak ale má levé ruce na práci. Nechce slyšet o internetu, nevlastní chytrý mobil, a i u toho nechytrého umí jen přijmout hovor a zavolat. Všechno ostatní se nechce naučit.
Na švestkách ho chtěl nachytat na chalupě můj nevlastní syn Jakub. Harry ho má moc rád pro jeho kuchařské umění a přípravu zázračných alkoholových koktejlů. Jak tak oba seděli vedle sebe v chládku pod převisem střechy za slunečního počasí a hasili žízeň, Harry žmoulal jen tak v ruce ten svůj předpotopní mobil. Kubovi se svěřil o tom, co na něm jen ovládá a že je natvrdlý přijmout esemesku a už vůbec ne nějakou poslat.
Kuba se ho snažil nenápadně a trpělivě zasvětit do tajů kolem esemesek. Když předtím mu prozradil, že je to skoro zadarmo oproti poplatkům za volání. To zabralo, důkazem je série těchto fotek.
Netrvalo ale dlouho a Harry s mobilem praštil o stůl. Jeho tlustší prsty, které jinak dokáží vládnout kytarám i klavírům, měly ale problém dostat na mobil správné písmeno. Harry je jinak kliďas, ale na tohle nervy neměl. Došlo to ještě tak daleko, že telefonem praštil ještě jednou a poté ho dokonce vrhl obloukem na trávník. Labužnicky zatáhl za cigaretu a lokl si piva z lahve.
Při našich telefonátech jsem Harrym často žádán, abych pro něj něco našel na internetu. Už jsem se vzdal vysvětlování, jak je praktické mít internet, posílat si bezplatně mejly, fotky a videa. Jeden soused prý ho varoval, že by se mu to mohlo zavirovat, a to bylo pro Harryho, jako by mu soused řekl o explozi počítače. Ještě že mám výhodný tarif na pevné lince. Někdy jsem zkoušel mu na mobil napsat esemesku a nic. Ani na zavolání nereagoval. Na pevné lince mi pak tvrdil, že mobil má neustále vybitý a stejně neví, kam ho doma odložil.
Fungovalo to jen v jednom případě, když ležel v nemocnici po obdržení umělého kloubu v koleni.
Tady je ukázka, že jeden sport přece jen provozoval. Asi proto, že se při něm dalo mluvit…
Já jsem ho dokázal řádně prohnat tvrdými smeči. Důkaz nikdo nenafilmoval. Oba nás ale položila na lopatky závodně hrající dcera Petra.
Té stařence s holí bylo skoro sto. Rádi jsme spolu laškovali. Byla skoro slepá. Po operaci se ke mně hnala, konečně si mě prohlédnout. S údivem prohlásila, že jsem určitě v jiném stavu.
Pokračování jindy
