Nové začátky

Pro ty, které letos po prázdninách čeká střední škola, mám pár vlastních zkušeností.

Teď budu číst myšlenky mnohým, které to letos čeká a nebo už mají tu zkušenost z loňska. Narážím totiž na začátek studia na střední škole. Není to věru lehká věc. Kritický věk 15 let je téměř pryč, a znovu to neznámo. Čeká vás další první školní den. Tentokrát už středoškolský. Dívám se na to s téměř dva roky dlouhým odstupem, ale vidím to, jako by to bylo včera.
Tentokrát už nemáte dospělý doprovod, teď už si musíte vystačit sami. Také to je jeden z nezvratných důkazů samostatnosti. Rodiče se známým chlubí: „No jo, ten náš mladej už mě přerost. Teď budeme muset poslouchat my.“ Samozřejmě, že to nemyslí vážně, ale mezi námi, to už něco znamená. Ale teď se vraťme k tomu hlavnímu.

Když budete mít štěstí jako já, třeba se objeví ve vaší nové třídě někdo známý, třeba i od vás ze školy. Já měl dokonce dvě spolužačky ze základky. Ale neřekl bych, že by to změnilo něco v tom pocitu, který jsem měl. Hodně také ale záleží na tom, jakou školu jste si pro příští léta vybrali. Já zvolil gymnázium a to je docela slušná jistota, že kluků tu bude hodně málo. Taky se tak stalo. U nás byl poměr holek na kluky 3:1. Docela síla. Jedním slovem babinec. Původně jsem myslel, že to je nevýhoda, ale opak byl pravdou. Dodnes si spíš rozumím s děvčaty (i když trochu logicky) než s kluky.
Teď tu mám pro vás jednu velkou radu. Pokud můžete, jděte do nové školy první den co nejdříve. Teď nemyslím, aby jste ve tři hodiny ráno zvonili na školníka, aby vám otevřel. Mám na mysli, alespoň tři čtvrtě hodiny před vašim prvním zvoněním. Nejenom, že budete mít o něco víc času na bloudění a hledání té správné místnosti, ale hlavně si budete moct vybrat místo, kam si sednete. Já původně chtěl spolu se spolužačkou do třetí lavice, mysleli jsme, že to je strategická pozice. Někde jsem slyšel, že na střední škole, zvlášť na gymnáziu, je to rozdělené tak, že do třetí lavice jsou ti pozorní studenti, kteří jsou také samo sebou nejčastěji vyvoláváni. A ten zbytek za tímhle bodem jsou ty omyly, žáci neustále vyrušující, poslouchající mp3 přehrávače, nebo dokonce svačící. Jenže ouha, třetí lavice u dveří nám souzena nebyla. Když jsme poprvé vstoupili, viděli jsme, že jediní obyvatelé v místnosti se rozhodli pro ty samé židličky. Jelikož do jiných se nám nechtělo, vzali jsme za vděk lavicí čtvrtou, a řekli jsme si, že tím trochu nabouráme naší teorii.
Teď jsme tedy u bodu seznamování. Před námi sedící pár dívek byl docela přátelský, a tak nebyl problém se dát do řeči. Věta typu: „Ahoj, já jsem …bla bla“, to vyřešila. Důležité je se hned s někým skamarádit, přece jenom se potom v té třídě sedí lépe, můžete se se svými pocity tomu druhému, popřípadě třetímu, čtvrtému atd. svěřit. Když už je vás potom celá banda a čekáte jen na příchod učitele, můžete už se trochu porozhlédnout a otypovat si ostatní. S kým si třeba budete rozumět, nebo kdo se vám líbí. Až tohle uděláte, radím vám ať si tyhle myšlenky pořádně vtisknete do paměti a nebo lépe si to rovnou napište někam do deníčku. Protože jednou, za půl roku možná za rok, budete marně vzpomínat, co jste si mysleli o těchhle človíčkách, když jste je ještě neznali. První dojem často bývá ten nejlepší.
A až budete vstávat a postupně se nové paní učitelce a ostatním představovat, myslete na to, že jednou, a nebude to dlouho trvat, budete jedna velká parta, ve které se budete dobře znát. Věřte, že se nemusíte stydět, až budete do třídy volat své jméno. Vždyť jen kolikrát budete muset před tímhle výběrem stát a lovit kousky svých znalostí, až se vás učitelka zeptá. A kolik času spolu strávíte na výletech. Vězte, že často, zrovna oni, s vámi prožijí víc času než vaši rodiče. Takže pokud můžete, užívejte si toho sladkého seznamování, dokaď vás nikdo nezná!!!:o)