Zoufalá doba plodí zoufalé činy

Včera se udála za dlouhou dobu od doby, kdy Miroslav Macek uštědřil v Poslanecké sněmovně facku Davidu Rathovi, opět akce, která přiměla lidi dívat se na záznam z jednání PS Parlamentu ČR.

Přetahování o mikrofon předsedajícího doprovázený slovem „flákanec“. Odhlédneme-li od toho, že je možná dobré, že se kvůli té roztržce lidé začali dívat na jednání sněmovny, které se bude v budoucnosti nořit ještě do větší nudy než nyní, bez oživovatele atmosféry Miroslava Kalouska, v praxi se ukázal nově nastupující problém. Podle zahraničních vzorů se vypínají mikrofony u příspěvků kolidujících s tím správným viděním světa.

    Předesílám, že jsem zastáncem omezení, která jsou činěna v dobré víře, že se tím zastaví nekontrolovatelný nárůst šíření virové infekce. Jsem však také zastáncem svobody slova.  A pokud někdo, kdo s tím nesouhlasí, přednese jako poslanec námitky proti těmto nařízením, tak by mu měla dát možnost své námitky vyslovit a formulovat.

   Lubomíru Volnému se vytýkají hrubosti, které vyslovoval ve svém vystoupení (za řečnickým pultem) směrem k ČSSD v době, kdy byl předsedajícím sněmovny právě místopředseda sněmovny zvolený za ČSSD. Ovšem to by se také muselo zakročit proti Dominiku Ferimu z TOP 09, který před tím označil ve sněmovně na mikrofon nezařazeného poslance strany Jednotní Volného slovem idiot. Měřme tedy stejným metrem.

   Byl jsem také zastáncem prezidenta Trumpa a bylo mi velice líto, že se nezachoval v zájmů své věci ve shodě se zdravým rozumem, i když byl přesvědčen o tom, že sčítání hlasů korespondenčního hlasování neproběhlo férově.

    Dám takový příměr. Vyrůstal jsem na břehu velké řeky v Ústí nad Labem, Krásném Březně. Jako kluci jsme se v předjaří vozili na krách  rozvodněného Labe na mělčině zatopeného trávníku, a odstrkávali se bidly. Když se však už zdálo, že se kra nedá dále ovládat, tak jsem radši rychle odskočil na břeh (jiní kluci to nazvali zbaběle). Já jsem však řešil raději bezpečí, než nesmyslné zahrávání si s bezpečností.

   Podle mého Trump, když už zjistil, že soudy neshledávají na hlasování žádné vady (a je jedno jestli spravedlivě či nikoliv), měl už na vítězství zapomenout a chovat se standardně. Vůbec neměl svolávat své příznivce do Washingtonu DC. Spoléhat se na demonstrace je velice ošidné. Lidé, kteří se demonstrací zúčastňují, na svého hrdinu, kvůli kterému demonstrovali, velice brzy zapomenou. Vítězí ten, který přežije a může ovlivňovat věci správným směrem. Během vlády nové administrativy se určitě vyskytnou problémy, a pokud by Trump odešel standardně, tak by tu byl vždy k dispozici. Ne však nyní po útoku na Kapitol (ať už si o těch, co tam vnikli myslíme cokoliv). Trump však pozval své příznivce do hlavního města a nepříliš jasně je vyzval, aby šli před Kapitol protestovat.

    V podstatě totéž se událo Lubomíru Volnému. Chápu jeho postoj a postoj jeho kolegy Mariana Bojka. S oběma jsem měl tu čest před krajskými volbami jednat. Marian Bojko je navíc důlní záchranář z Karviné, to jest rovný chlap, který by se nedokázal postavit před havíře, kdyby věci co dělá, nedělal poctivě a s plným nasazením.

   Problémem ovšem je to přetahování o mikrofon za předsednickým pultem. Je sice dobré, že upozornil na svou věc takovým způsobem, o kterém se všichni dozvěděli. Má to však podobný efekt, jako jsem psal o Trumpovi. Politik, chce-li být úspěšný, musí být také strategicky rozvážný. Je tady spousta nepolitických hnutí naštvaných občanů, živnostníků, podnikatelů.  A ti nemají zastřešující organizaci, která by je dovedla do sněmovny. A tou organizací mohli být Jednotní. Jenže nevím, zda přetahování o mikrofon a vniknutí do předsednického prostoru, je zrovna tou pravou cestou k úspěchu.

   Ještě musím dodat. Chceme-li pro něco získat lidi, je potřeba zvolit pro danou situaci obvyklý oděv, aby se nestalo, že nevhodné oblečení oslabí výpovědní hodnotu předneseného příspěvku. Omlouvám se za tento názor. Ale jsem přece jenom konzervativněji založený člověk s názorem, že „šaty dělaj člověka“. Navíc, L. Volný neměl roušku. Nesouhlasím s nenošením roušek. Nosit roušku, to je to nejmenší, co pro naše seniory a další ohrožené skupiny obyvatelstva lze činit v době, kdy zásobování vakcíny vázne. (Když už jsme se rozhodli pro cestu vakcinace, i když já si myslím, že naopak cesta vývoje účinného léku by byla účinnější. Ale nejsem odborník.)  Já vím, že je těžká doba, zoufalá doba. A mám tedy pochopení pro zoufalé činy i když je neschvaluji.

Autor je předseda Rozumných