Vláda národní jednoty

Jsme v situaci, kdy jsou vyhloubené hluboké příkopy mezi zastánci přísnějších opatření proti šíření koronaviru a jejich odpůrci. Nastala situace, kdy je třeba se domluvit napříč politickým spektrem.

      Současnou celosvětovou pandemii lze nazvat rozvratem všech zažitých mechanismů, ať už se jedná o sestavování rozpočtů, fungování zdravotnictví, vyhlídky naprostého zničení hospodářských odvětví spojených s turismem, pohostinství a zábavou, očekávaným zvýšením nezaměstnanosti a možným ohrožením bezpečnosti občanů v důsledku možné, v budoucnosti se šířící nemoci i v silových složkách, policii včetně městské a v armádě.

  Dle mého názoru úspěšnému zvládnutí pandemie brání to, že jakékoliv vládní vyhlášení opatření, týkajících se omezování osobních svobod, okamžitě vyvolává kritiku opozice. Tato kritika se následně promítá do permanentního mediálního lynče, jednak proti celé vládě, tak i proti ministru zdravotnictví R. Prymulovi, donedávna populárnímu vítězi nad jarní částí pandemie.

   Postoj médií se zase promítá do nálady obyvatelstva. Zatímco s jarními nařízeními souhlasilo 85% obyvatelstva, nyní to je pouhých 48%.

    Co s tím? Je třeba se domluvit napříč celým politickým spektrem a vytvořit vládu, za kterou by nesli odpovědnost všichni, jejichž zástupci jsou v Parlamentu ČR. To jest Poslanecké sněmovně i Senátu.

   Usnesení takové vlády, která by se opírala o poznatky odborníků na danou problematiku, by pak mohla mít šanci být přijímána občany vstřícně. Samozřejmě vím, že vzhledem k pětiprocentním klausulím nutným pro překročení prahu pro vstup do sněmovny a většinovému systému pro získání postu senátora, ani zdaleka nereprezentuje Parlament všechny občany ČR. Mnoho z nich nechodí volit, protože se domnívají, že jejich hlasy propadnou či volí menší zla. Přesto si však myslím, že hlavně média by snad respektovala celoparlamentní konsensus. Navíc po volbách nového předsedy KSČM v listopadu, by současná vláda stejně asi neměla potřebnou většinu. A taktéž visí otazník nad situací v ČSSD po lednovém sjezdu, či jak se vrcholné grémium této strany nazývá.

    Jsme v situaci, která není obvyklá. A neobvyklá doba si žádá neobvyklá řešení. Vláda, dle mého názoru, dělá co může, až do fyzického vyčerpání jejího předsedy. Přesto narůstá nenávist ke všem jejím opatřením a k těm, kteří je vyhlašují. Je jí vyčítáno to, že v létě uvolnila sevření. Ovšem, právě tato uvolnění byla vyžadována opozicí a médii. Pokud si pamatujete třeba na akci dlouhý stůl na Karlově mostě, kde byla vidět i neúprosná kritička současné vlády, nyní čerstvá senátorka M. Němcová a bývalý předseda TOPky Jiří Pospíšil, který si nemoc Covid sám osobně prodělal, tak právě členové demobloku si uvolnění náležitě užívali. A právě za tato uvolnění nyní vládu kritizují.

    Takže, pokud máme s pandemii úspěšně bojovat, bylo by dobré, kdyby vznikla vláda národní jednoty (a když jsou některé strany dnes na slovo národ alergičtí, tak vláda občanské jednoty), kde by byly až do předčasných voleb zúčastněné všechny strany a hnutí nyní ve sněmovně zastoupené. Čili ANO, ODS, Piráti, SPD, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, TOP09, STAN, ale i Trikolóra či Jednotní, které nemají vlastní kluby. Zbývá snad jedině senátní klub Senátor 21, a bylo by zastoupeno celé parlamentní politické spektrum.

     Pak by snad byla šance, aby příslušná vládní nařízení byla akceptována médii a tudíž i obyvatelstvem. Myslíte si, že to je utopie? Že se nemůže najít mezi poslanci a senátory shoda na řešení životně důležitých záležitostí v době ohrožení?

Autor, Petr Hannig, je předseda mimoparlamentní strany Rozumní