To jsem to schytal.

Před cca 4 půl hodinou jsem napsal, že následující článek vyvolá diskuze a myslel jsem tím záporné reakce. Že jich ale bude 100%, to jsem nepředpokládal.  Nikdo však nereagoval na závěr článku: "Proč se jí" (Pirátské straně) "dostalo podpory ze strany rozhlasu. Samozřejmě, kdyby uspěla, tak by rádia nemusela platit za užití hudby. Takže se nejedná o zájem Tvůj, milý spotřebiteli, ale o zájem velkých firem (a to rádia spojená do různých celoplošných svazků s jediným majitelem jsou)." Zřejmě asi nikdo článek ve vzteku nedočetl až do konce.

Diskuzními příspěvky se nese hlavně tón těch, kteří si zúžili hudbu na pouze hudbu současných hudebních směrů, hlavně populárně technicistních (byť neprovozovaných klasickými rozhlasovými stanicemi). Můj příspěvek se však nesl ochranou té hudby, kterou se zajímá menšina. Tou menšinou je jakási diaspora nematerialisticky uvažujících a konajících lidí, majících takové "zvrácené" zájmy, jako je poslech vážné hudby, četbu literatury (z knih tištěných zpátečnicky na papíře) a vůbec podivínských věcí, které ti moderní, ubíhající lidé, honící se se sluchátky na uších za chimérou životního úspěchu, považují za pošetilé. Je třeba přece ušetřit každou korunu, abychom ji mohli vzápětí vydat na stále nové a znovu finance vyžadující technické novinky.

Málokdo si ale uvědomuje, že život se sluchátky na uších a před obrazovkou počítače zabraňuje přímé komunikaci s druhými. Že se stále více vzdalujeme jedni druhým i navzdory různým sociálním sítím. Že právě racionální lidé ztrácejí schopnost si být s někým blízcí.

Samozřejmě, že hudba se v současné době neposlouchá pouze z rádií, CD atd. , že existují online shopy, jako např. iTunes. Tam si můžete vybrat pouze jednu skladbu z celého alba. Ale je samozřejmostí, že i za to se platí. Zajímavé je, že když si někdo chce obstarat cokoliv, počítá s tím, že ho to bude něco stát. Pouze u hudby si mnozí myslí, že její výroba nic nestála a že má nárok si ji stáhnout bez poplatku.

Ještě se v závěru tohoto příspěvku vrátím k tématu letní čas. Jeden z vás, kteří jste můj blog četli mi poslal zajímavou úvahu moudrého člověka Ivana Hoffmana, kterou si dovolím tento blog reagující na názory uzavřít:

"Tak jako jsme rok co rok upozorňováni, že si máme na hodinkách přidávat či ubírat hodinu, uvykli jsme také na pravidelnou zmínku o tom, že podle pekaře Pecky to škodí našemu zdraví. V posledních letech se pak ještě do série citují energetici, podle kterých se přechodem na letní čas nic neušetří.

Proč se tedy čas i nadále posunuje? Nikdo vlastně neví.

Boj pana Pecky za správný, pravdivý, nefalšovaný čas nebyl jenom bojem za zdraví. Sváděl také boj s lidskou hloupostí. První žádost o odstranění časového posunu posílal ještě předsedovi vlády Lubomíru Štrougalovi v roce 1981. Pokračoval i po změně režimu a jeho stížnosti končily také v koši Evropského soudu pro lidská práva. Stanislavu Peckovi se tak podařilo prokázat, že pro lidskou hloupost nic neznamenají historické zvraty ani státní hranice. Blbost je věčná a vždycky a všude se jí podaří najít hostitele.

Boj proti letnímu času se považuje za marnost a Stanislav Pecka měl pověst podivína, který hází hrách na zeď. Existuje ale větší podivínství. Tím je trvání na nesmyslu. Odmítal se smířit s rituálem falšování času, a je třeba říct, že mezi stamiliony podivínů byl jedním z mála normálních lidí, když měl úctu k správnému času.

Připomínejme si tohoto muže vždy, když budeme nuceni nastavovat si na hodinkách falešný čas. To, že hloupost nelze porazit, přece neznamená, že se s ní smíme smířit.