Co má společného MS ve fotbale a zánik Římské říše.

Je to tak trochu divoká úvaha, která mě napadla při čtení komentářů, týkajících se MS. Novináři rozebírali dilema reprezentantů Švýcarska a Belgie jak se zachovat při ramadánu. Postit se přes den či nikoliv.

Samozřejmě tato otázka byla namístě například v případě družstev Alžírska a Iránu, ale proč zrovna Švýcarsko, které nikdy nemělo kolonie, má řešit jak se mají jeho reprezentanti zachovat při ramadánu. A Belgie měla kolonii Belgické Kongo, ležící ve  střední Africe, kam islám nezasahoval.

Při těchto komentářích jsem si vzpomněl na gladiátorské zápasy ve starověkém Římě.

Na kolbištích se utkávali zajatci – otroci z různých zemí kolem Římské říše – a na ochozech arén seděli zhýčkaní římští občané.

   A zatím, co římská společnost vlivem zhýralého života vymírala za hranicemi Říma se připravovali Vandalové na jeho dobytí a zničení.

   A teď ta paralela. Děti Evropanů (včetně dětí českých) tloustnou při počítačových hrách, zadýchávají se při jakýchkoliv i menších tělesných zátěžích. Mládež v reproduktivním věku nemá zájem ani o přibližování se k opačnému pohlaví, natož pak k uzavírání manželství, ze kterých by se logicky rodily děti. Média nám vnucují myšlenku, že to, co bývalo po staletí nepřijatelné, je zcela normální a vlastně „in“.

    A kdesi v zemích, ve kterých jsme se zbavili samoregulace prostřednictvím diktátorů, nám malují mapy, které jasně ukazují zač je toho loket. Půl Evropy včetně celého Balkánu, Španělska a Portugalska, celého Kavkazu a obrovské části Ruska má spolknout podle těchto map stát, vyznačující se sekáním hlav a vystavování mrtvol na náměstích těch lidí, co jenom maličko uhnuli od jediné správné ideologie. A tamní křesťané, kteří tam žijí již dva tisíce let, se musí vykupovat zlatem za „ochranu“. A to na teritoriu, kam jsme chtěli exportovat demokracii. Navíc děláme vše proto, aby jeden z posledních „regulátorů“, kteří, byť sami nejsou to pravé ořechové, alespoň nechávají svobodu vyznání a životního stylu – to myslím na Sýrii, či spíše na její zbytek, protože na severu už se sekají hlavy, vystavují mrtvoly a konají popravy formou ukřižování.   

   Zdá se nám to daleko a z oblasti utopie, tak jako se to určitě zdálo starověkým Římanům. Jenže ono je to hrozně blízko už z toho prostého faktu, že právě tam jsou naleziště všech potřebných surovin, bez kterých si život v naší civilizaci nedokážeme představit. Navíc ono je to už, jako tehdy v samotném Římě, vlastně už uvnitř. Lybijský samoregulátor naším přičiněním padl a jak už jsem psal na Evropu se valí nebezpečný příliv. Dnešní jižní Itálie o tom ví své.

Co dělat? Vyžeňte své děti a vnuky od počítačových her. Vyžeňte je na hřiště, do přírody. Vyprávějte těm nejmenším pohádky o tom, jak vše dobře skončilo a Jeníček s Mařenkou měli kupu dětí. Nepodléhejte tlaku médií na zničení zdravé společnosti. Nenechávejte hyzdit svá těla tetováním. Prostě, žijte zdravě. A nakonec zase k fotbalu. Jsem rád, že do finále postoupila Argentina. Ta rozhodně nemusela řešit problematiku půstu. Budu jim držet palce. 

Je neděle 13. 7. 2014 odpoledne. Proč nedržím palce Německu? Tři z jeho hráčů ostentativně nezpívali hymnu. Ti tři také řešili problematiku půstu.