Jako čokoláda

Češi jsou s roční konzumací 5,2 kilogramu čokolády na obyvatele v rámci Evropské unie průměrnými konzumenty a nejsou zdaleka takovými jedlíky této sladké pochutiny jako Švýcaři, Britové či Němci.

"Dej si k tomu kafi aspoň dortík. Ani štrúdl nechceš...nebo si tam hoď tu čokoládu. Bylo by ti líp..i vypadala bys líp...a je prý dobrá i na hlavu" dokončila sladké kázání a zamíchala obrovský kopec šlehačky do kafe. Oklepala jsem se.

"Vážně mami nemám chuť na sladký, stačí mi to kafe. Opravdu".

"No jak myslíš, ale pak se nediv, proč si pořád tak protivná, potřebuješ si nervy obalit tukem. A já dneska platím, takže si můžeš dát co chceš. Jsi hloupá, říkám ti do pořád".

Zhořklo mi i moje milovaný latte ač ho zásadně piju bez cukru...to z těch sladkejch řečí...

Později jsem si posteskla kamarádce...

"Hele moje máma je taky někdy na zabití. Jako když vůbec nepochopila, že už nemám pět. A ty fakt nemáš ráda sladký?"

"Ale jo, jenom trošku...tož občas si dám...kostičku"

"To já si koupím celou krabici Milky, na tý újíždím. Večer u VKV klidně sežeru třeba tři".

Věřila jsem jí to. Pod 80 kilo neměla nikdy, ale neřešila to. Je to prostě kus krásný baby.

"Tak na čem ujíždíš?"

"Na feferonkách. Pepřový vodce. Prostě mám ráda ostrý a pálivý jídla".

"Hele nám ty feferonky, když už o nich mluvíš, nesmí přes práh...Tomáš to všechno vyhodil do koše. Jak jsme tenkrát u vás měli ty špagety s feferonkama, chutnalo mu to a chtěl se s tím vytáhnout i doma. A jak to připravoval, tak šel pak na záchod a zapomněl si předtím umejt ruce..."

A rozřechtaly jsme se obě.

Starší paní před námi ve frontě na "výdej doporučených zásilek"se na nás pohoršeně otočila.

No tak, děvčata...

"Vidíš, ta je určitě na dietě...a stačila by čokoládička denně a řechtala by se s náma"...mlaskla mi pobaveným šeptem do ucha moje silně dobrá kamarádka.

"A jak chceš jít na tu masáž čokoládou...to je pro tebe škoda...nechceš, abych šla místo tebe sama?"

"Blázníš, je to dárek,musím na vlastní kůži vyzkoušet co na tý čokoládě všichni mají"

"Tvrdím, že pro tebe je tolik čokolády škoda. Ty se nech vydrbat feferonkama!" rozřechtala se znovu, tentokrát sama.

Naštěstí už na nás došla řada a Jitule si mohla vyzvednout svůj "výsměch veřejnému činiteli" černé na bílém.

"Ahoj mamiííí", přivítala mě doma dcera a vlepila mi nádhernou pusu a já věděla naprosto přesně, na který to sladký chuti úplně šíleně ujíždím...