Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Spaní s hvězdičkou

Blaženě se roztahuju ve vlastní posteli. Je čistě povlečená, čerstvě voní a uprostřed je najednou plno místa. Potomek zatím spokojeně pochrupuje ve vlastní posteli v sousedním pokoji. Aach... My rodiče opravdu nepotřebujeme ke štěstí tak moc. Jedna nerušená noc spánku je nám vzácnější a nedá se koupit. Bohužel ani naplánovat a rozhodně ne zaručit.

Potomek se ve středu naší postele zabydlel, když rostly zuby. Do té doby dítě spokojeně spalo v dětské postýlce stojící u postele na mojí straně. Kvalita spánku se postupně zlepšovala, dokud nepřišly zoubky a s nimi záhadná schopnost tvrdě spícího dítěte vycítit, že se jeho tělo dotklo matrace, rychlého probuzení, pláče, zvednutí, usnutí.... a tak to šlo, dokud jsme s mužem v zoufalství nezkusili uložit potomka k nám. A potomek spokojeně spal aspoň pár hodin. Je to jenom přechodné, říkali jsme si. "Jasně, jen si tomu klidně věřte, naivky!" Myslel si potomek.

Už jsme se ho nezbavili, i když zuby na pár týdnů přestaly. Najednou byla postýlka nepřítelem číslo jedna. Zkoušela jsem tam dávat přes den oblíbené hračky, potomka tam vrazit coby součást hry. Zkoušela jsem ho tam odložit spícího, ale spánek nikdy nevydržel, ten radar byl očividně natrvalo. Zkoušela jsem i zlomit drahouškovu vůli a vydržela jsem jeden večer čtyřicet minut nepřetržitého hlasitého a hysterického řevu. Zjistila jsem, že lámat vlastní dítě není pro mě. A vzdala to. Z postýlky se stala úžasná odkládací plocha. A potomek se do ní stejně přestával vejít, roste hezky rychle.

Měli jsme teď docela fajn období, dítě usíná čím dál líp, je samostatnější, rozumnější. A zabírá čím dál víc místa. A i když společná rána jsou fajn a mazlení je příjemná odměna za spoustu jiného utrpení spojeného s obstaráváním drahého potomka, napadlo nás, že je možná čas na velkou postel, samostatnost, soukromí. Odhodlali jsme se k návštěvě Ikey, neboli pekla, které vám vysaje duši i peněženku. Přežili jsme bludiště, předměty, bez kterých je naše domácnost zoufale nefunkční, dětské oddělení, řvoucí ječící a honící se haranty a jejich rodiče, samoobslužný sklad, půlhodinovou frontu u pokladny a půlhodinovou frontu u odvozu. A můj muž nadšeně sestavil postel. A já jsem nadšeně prala nová prostěradla, chystala barevný přehoz, přesouvala nábytek a tiskla kalendář, do kterého budeme moc každé ráno nalepit hvězdičku pro velkou dámu, která umí spát sama.

A jako velmi často (a poučíme se?) jsme si mysleli, že to máme zvládnuté. První noc byl potomek nenadšený a z postele utíkal. Druhý večer se tam usadil sám od sebe, odříkal večerní proslov písniček a loučení s hračkami a objekty a lidmi a pak padl na polštář a spal.

A já jsem padla do naší postele a zjistila, že ten moment, na který jsem tak dlouho čekala, mě neskutečně znervózňuje. Tolik místa. A jak budu vědět, že dítě spí a dýchá, nedusí se pod peřinou, je v pořádku a nic mu nehrozí? Zase jsem měla pocit, že coby matka musím nad dítětem bez ustání bdít. Stalo se mi to i během prvních dnů, když jsme potomka přinesli z porodnice. V noci (a tím myslím opravdu v noci, když non stop kojení konečně na chvíli ustalo kolem druhé ráno), jsem nechtěla zhasnout světlo, protože jak budu vědět, že je dítě v pořádku? Můj muž ze mě začínal šílet. Nechápal, že po tak dlouhé době, kdy se dítě ve mně vrtělo, kopalo mě do žeber a bylo se mnou jedna bytost, mám najednou strach, že beze mě nezvládne nezávisle dýchat. Po pár minutách jsem uznala, že světlo opravdu zhasnout můžeme a nakonec jsem odpadla.... A po pár dnech vypršely poporodní hormony, které mě proměnily v superženu a spánek byl čím dál důležitější....

Snažila jsem se usnout a představovala si, jak ráno nalepíme první barevnou hvězdičku a budeme chválit úžasného potomka. A po přibližně pěti kontrolách jsme uznali, že dítě je v bezpečí. Zhasli jsme a snažili se usnout. A v půl jedenácté se domem rozlehl řev. Potomek se nechal nachytat a neměl z toho žádnou radost. Rozhořčeně slezl z neznámé postele a potkal se se mnou ve dveřích. Žádné objímání, kdepak, už se totiž umí pěkně vztekat. Dítě sebou hodilo na zem a ječelo, odmítalo se nechat zvednout, odmítalo se vrátit do postele, či být přeneseno do postele naší, hračky byly odhozeny ať jsou jak chtějí oblíbené a pokus o komunikaci to jen zhoršoval... pomsta byla sladká.

Slzy přešly, potomek se vrátil na své právoplatné místo, my jsme posunuli polštáře pěkně na kraj, kam patří a všichni jsme si mohli vydechnout. Hvězdičky pořád čekají. Ale není všem dnům konec...

Autor: Hana Kratka | pondělí 26.1.2015 16:35 | karma článku: 10,23 | přečteno: 682x
  • Další články autora

Hana Kratka

Friends po dvaceti letech

"Stárneme, vole," pronesla temně moje kamarádka. Musela jsem se smát, neboť "vole" jsem neslyšela už léta letoucí. Říká se to vůbec ještě? Komentář o stárnutí přišel, když jsme začaly rozebírat, že úžasný seriál Friends (čili Přátelé) slaví letos dvacet let. Je to jedna z věcí, na kterých jsme vyrostli, něco, co bude navždycky vzbuzovat nostalgii v nejen naší generaci, připomínka bezstarostnosti a tak trochu nevinnosti devadesátých let. To je to vážně tak dávno???

9.9.2014 v 21:18 | Karma: 11,39 | Přečteno: 529x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Doma v Británii

Británii považuju za svůj domov. Než jsem tady zakotvila, procestovala jsem pár kontinentů a Británie je vedle dalších výhod místem, kde se snadno začíná. Lidé z celého světa si tu našli domov. Můžete se stát členem místní komunity, můžete žít izolovanou existenci, můžete se dokonce obklopit občany své původní země a nikdy si nezvyknout na britský způsob života. Ať děláte, co chcete, okolí vás nechá být a vy si můžete v klidu žít. Pokud na to máte povahu, můžete existovat na účet státu. Pokud budete dělat potíže, budete potrestáni, ale i nadále s vámi bude nakládáno slušně a mírně.

21.8.2014 v 20:30 | Karma: 15,17 | Přečteno: 580x | Diskuse| Společnost

Hana Kratka

První kroky

V pondělí byly titulní stránky všech lehčích britských deníků věnovány princi Georgeovi a jeho pokrokům. Princ George už totiž stojí a vodí se za pomoci dospělých. Pokud je fakt, že skoro roční dítě začíná podnikat první krůčky takovou událostí, divím se, že fotografové a novináři nedorazili i k nám. Náš potomek už totiž chodí zcela bez pomoci. Fajn, je o pár měsíců starší než George a jeho rodiče nejsou ani slavní ani vznešení, nicméně první kroky vyvolaly neskonalý zájem celé rodiny, přátel i sousedů.

21.6.2014 v 16:36 | Karma: 8,90 | Přečteno: 294x | Ona

Hana Kratka

Na propustce

Připadám si zvláštně lehká a skoro nepatřičně bezstarostná. Zapomněla jsem, jako to je, chodit po ulici sama bez kočárku. Čtrnáct měsíců mateřství se na člověku podepíše zvláštním způsobem. Život je na jednu stranu mnohem bohatší a smysluplnější, individualita na druhou stranu trpí. Pro většinu lidí jste jen a pouze matka a čím starší je potomek, tím méně zajímavá jste. Nad miminkem se každý tetelí a pak se zahledí na matku a poptá se, zda je v pohodě a spokojená. Jak dítko odrůstá, na matčiny pocity se už nikdo moc neptá, zotavovat se není po čem, vždyť porod je už dávno pryč.

14.6.2014 v 16:34 | Karma: 13,67 | Přečteno: 715x | Diskuse| Osobní

Hana Kratka

Kdo si hraje, nezlobí

Aspoň se to tak říká, ale od té doby, co mám potomka, si všímám, že spousta podobných pořekadel se mě netýkají. Nebo aspoň ne právě teď. Možná nastane doba, kdy hraní bude bezpečnou a nevinnou zábabou a já nebudu trnout hrůzou, že se stalo něco hrozného, neboť potomek je podezřele potichu. Jaká ironie. Toužíme po chvíli klidu bez dítěte věšícího se na nás a vyžadujícího pozornost, ale jakmile si uvědomíme, že je doma naprostý klid, obejde nás hrůza. A pak stojíme ve dveřích a dojatě hledíme na batole zaujatě zkoumající hračku.

11.5.2014 v 17:36 | Karma: 8,09 | Přečteno: 403x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka

2. května 2024  5:42,  aktualizováno  20:19

Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....

Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy

2. května 2024  18:22,  aktualizováno  20:15

V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...

Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert

2. května 2024

Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...

Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou

2. května 2024  14:51,  aktualizováno  19:55

Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...

  • Počet článků 84
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 907x
Hana je ucitelka jogy, cerstve vdana, zije v Manchesteru s manzelem, ktereho potkala v Kapskem meste.