Bridget Jones je zpátky, její nový příběh vychází dnes a v Británii se o něm mluví už několik týdnů. Bridget je jedním ze symbolů devadesátých let, její příběh, který začal novinovým sloupkem, se přes úspěšnou knihu dopracoval k filmovému zpracování, o kterém se mluvilo hlavně díky tloustnutí hlavní představitelky. I hollywoodská hvězda musela přizpůsobit svůj vzhled opravdovosti Bridget Jones, hrdince, která si vydobila slávu po celém světě.
Čím si nás Bridget získala? Nejspíš svou opravdovostí, sloupek o ní byl inspirovaný skutečným životem autorky Helen Fielding a její trable byly blízké tehdejší generaci mladých žen. Při vzpomínce na devadesátá léta se mi vybaví dva příběhy: Bridget Jones a Sex ve městě. Tahle dekáda nám přinesla nové hrdinky - nezávislé mladé ženy, svobodné déle než byly jejich matky, ženy, které mají kariéru, peníze, samostatnost a které touží po lásce, ale nehodlají slevit ze svých představ o ideálním vztahu. Sex ve městě byla pohádka, Bridget byla víc opravdová, podobná ženám, které četly její příběh. Bridget nebyla dokonalá, dělala chyby, trápila se svým zevnějškem, měla představu, jak by měla vypadat a jak by měla žít, ale nebyla schopná ji navzdory řadě předsevzetí naplnit, nedokázala se vždycky shodnout s její rodinou, zůstávala ve vztahu, který za to nestál, protože doufala, že to nakonec dobře dopadne - která z nás nezažila alespoň něco z toho?
O Bridget jsem poprvé četla, když se začalo mluvit o připravovaném filmu a tloustnutí pro roli žádaném od Renee Zellweger. Knížku jsem si koupila pro čtení na cestách a moc mě bavila, byla vtipná a čtivá. Obvyklý román pro ženy míval hrdinky, které byly většinou milé a hezké a nakonec přišly ke štěstí - fajn jako únik ze všedního dne, ale tím to končí. Bridget byla vítanou změnou díky humoru, chybám a zmatkům a pokusům o jejich nápravu. Typická romantická hrdinka by pokorně čekala na svého prince, Bridget mu nechala opilou zprávu na záznamníku a pak se zoufale snažila zjistit, zda je možné ji vymazat dřív, než si ji vyslechne. Bridget zažila trapasy jako všechny z nás, do dokonalosti měla daleko a knížka o ní byla příjemně osvěžující.
Osobně mi bylo jedno, jestli najde velkou lásku, ona sama mě bavila mnohem víc, milostný příběh byl v téhle knížce druhořadý. Nechápala jsem, proč tak visí na Danielovi, když byl očividně nanic, ale která z nás si neprošla vztahem s někým podobným? Mark Darcy mě coby charakter nezaujal, připadal mi jako suchar a nepomohl ani jeho filmový představitel - jsem jednou z mála, co neroztává při pohledu na Colina Firtha, ale oddychla jsem si, že Bridget bude konečně šťastná. Přišlo mi zvláštní, že ve druhé knížce se zase řeší situace s Markem Darcym a doufala, že Bridget konečně dostane rozum.
Pak se po letech začalo mluvit o třetím pokračování a já jsem si říkala, jak se může tenhle příběh vyvíjet. Zjištění, že Mark Darcy zemřel poté, co si Bridget vzal a měl s ní dvě děti, vyvolalo vášnivé diskuse. Každá televizní debata (zaměřená na ženy, pochopitelně), se tím zabývala, Mark Darcy a jeho smrt se momentálně probírá i ve zprávách, což jen ukazuje, jak moc Bridget pro Brity znamená. Pokud ale má Bridgetin příběh pokračovat, něco se stát musí. Kdo chce číst o tom, jak Mark a Bridget žijí "happily ever after", on vynáší odpadky, ona vodí děti do školy. A jak může kladný hrdina typu Marka Darcyho udělat něco špatného, opustit Bridget pro jinou ženu, být jí nevěrný? Nebo to má být Bridget, kdo zničí jejich vztah - Bridget, která je symbolem žen celé generace? Smrt Marka Darcyho může být oplakávaná jak chce, ale je to logické řešení pro pokračování příběhu Bridget.
Takže máme jedenapadesátiletou Bridget, vdovu, matku dvou dětí, která randí s o hodně mladším mužem, objevuje twitter a pokud mohu soudit z úryvku v nedělních Times, nadále dělá chyby a reaguje na ně s vtipem sobě vlastním. Bude z toho další film? Nebudu se divit, ale filmy málokdy překonají knižní předlohu.
Začátkem roku opakovali oba filmy o Bridget v televizi a já jsem jejich vysílání díky pokročilému těhotenství a nespavosti s ním spojenou ocenila. Po pár letech v Británii jsem ten příběh viděla v jiném světle, uvědomila jsem si, jak velmi britský Bridgetin život je a jak snadné bylo pro Britky ztotožnit se s touhle literární postavou. Před lety to byla prostě Bridget, teď mi mnohé detaily přijdou důvěrně známé, mnoho detailů vidím úplně jinak a rozruch kolem nové knihy plně chápu, i když je celkem jisté, že bude zajímat lidi na celém světě. Našla jsem v knihovně obě knihy o Bridget Jones, poznamenané cestováním a půjčováním, ta první má zcela v duchu hlavní hrdinky na přebalu kolečko od sklenky červeného vína. Nejspíš se k nim už brzy přiřadí třetí díl, ovšem místo vína bude možná zapatlaný dětskou přesnídávkou. I Bridgetiny čtenářky zestárly a jejich život se změnil, nezájmu se ale Helen Fielding bát nemusí.
