- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nick Clegg je teď terčem mnoha vtipů a vedle posměšků o "Cameronově psíku" či "Nick Kdo?" ho občas popisují jako muže, který je pod pantoflem. Což je mi docela líto. Jedna věc jsou nesplněné předvolební sliby a nekonečné kompromisy dvou politických stran, které až do dalších voleb spolu musí vycházet. Druhá věc je právo na rodinný život a kariéru.
Miriam je stejně jako jiné manželky předních politiků vídána po boku svého muže při stranických konferencích a důležitých ceremoniích. Spolu působí jako dynamický pár, očividně jsou to dva velmi ambiciózní lidé. A Miriam rozhodně nepolevila, aby svému muži usnadnila jeho kariéru. Naopak, před pár lety se řešilo, zda je Nick Clegg dostatečně výkonný coby politik, když omezuje svou kariéru péčí o rodinu. Nick Clegg totiž ráno vozí své děti do školy a večer jim čte pohádky na dobrou noc. Nevím, zda to zvládá úplně každý den, nebo mají s Miriam rozdělené dny, ale musím říct, že si získal mé sympatie. Protože není nic špatného na tom, když rodiče tráví čas se svými dětmi a udělají si na ně čas navzdory náročné profesi.
Před pár dny byla Miriam citovaná v novinách zase, tentokrát na téma feminismus. V angličtině se často používá termín "to have it all" - čili mít všechno, coby feministická fráze nároku žen na kariéru a rodinu. Tahle fráze je často používaná jako bič, který si na sebe ženy upletly, cíl své snahy o rovnoprávnost, kterého je třeba dosáhnout za každou cenu. Osobně jsem tomuhle termínu nikdy na chuť nepřišla, protože život je vždycky kompromis a ženy, které tvrdí, že nejen mají všechno, ale také všechno, co mají, zvládají s klidem a přehledem, jsou mi tak trochu podezřelé. Je těžké rozběhnout a udržet skvělou kariéru, být dobrou matkou, partnerkou, vést domácnost a mít čas na vlastní koníčky a zájmy. Osobně si myslím, že během života máme různé priority a že coby ženy máme právo volby - stejně jako muži.
Nicméně v onom rozhovoru Miriam řekla, že s oním rčením "mít všechno" se ona sama nikdy tak docela nesžila. "Nechci mít všechno, o to mi nikdy nešlo. Chci mít to, co mají muži," řekla Miriam. Což zní logicky. Muži mohou mít skvělou kariéru a rodinu a nikdo se nad tím nepozastaví. Proč by na tom stejně nemohly být i ženy? Pokud zůstaneme v politice, žen - političek se novináři vždycky ptají, jak zvládají rodinu a práci. Mužů - politiků se na tohle nikdo ptát nebude. Automaticky se předpokládá, že jejich zázemí je zabezpečené a jejich maželky se o rodinu postarají. Pokud se situace žen má změnit k lepšímu, bude se muset změnit i postoj k mužům, jako je Nick - k mužům, kteří chtějí být úspěšní a pracují tvrdě, ovšem nehodlají obětovat rodinný život.
Tak jako matky potřebují lepší pracovní podmínky, které jim umožní pokračovat v práci i po založení rodiny, potřebují i muži pracovní zázemí, které jim umožní věnovat se rodině. Muži, kteří se podílejí na chodu domácnosti, nejsou srabi, jsou to lidé, kteří jdou s dobou. Feminismus je dneska trochu zmatený termín a ženy si situaci přiliš neusnadňují - ty, které zastávají více tradiční roli žen v domácnosti odsuzují ženy pracující, matky s kariérou zase považují matky v domácnosti za lenivé. Osobně si myslím, že to nejlepší, co se může ženám stát, je možnost volby a tu teď řada z nás má, narozdíl od mužů, kteří se z tradiční role muže - živitele ještě nevyvlékli. Silné ženy nejsou bezcitné bestie a úspěšný muž nemusí pracovat dvacet hodin denně. Ženy patří do konferenčních sálů stejně tak jako muži a nikde není psáno, že muž je pod pantoflem, pokud tráví čas se svými dětmi během pracovního týdne, nebo párkrát do týdne uvaří.
O nás ženách se často říká, že nevíme, co chceme. Většina z nás - stejně jako Miriam, to ví moc dobře. Hodně rodin má výhodu v tom, že jeden z partnerů je víc ambiciózní, než ten druhý, takže když přijdou děti, ten partner, který vydělává víc a na jehož příjmu je rodina víc závislá zůstane v práci na plný úvazek a ten druhý na pár let převezme víc domácích povinností. V Británii postupně přibývají muži v domácnosti, protože už neplatí, že muž nosí domů více peněz. Nejsou pod pantoflem, ovšem řadu z nich čeká nemilé překvapení, když zjistí, kolik práce péče o malé dítě a domácnost opravdu obnáší. Tradiční role se zkrátka mění. Muži si vždycky šli za tím, co chtěli a řada z nich teď chce čas na rodinu, ženy už nemohou sedět v koutě a čekat na pohádkového prince, ovšem nikde není psáno, že musí pracovat na dvě směny - ta druhá začínající po návratu z práce domů. Rovnoprávnost je fajn - v práci i doma a ačkoli nemůžeme mít všechno, pokud se o domácí práce a výchovu dětí podělíme, budeme mít všichni víc.
Další články autora |