Slunce v panelech (nebo raději bez nich?)

Přiznávám, že solární energie ve mně příliš sympatií nevzbudila, stejně tak jako rotující listy větrné elektrárny. Jsem odkojen starou školou, kdy byla mantrou energetiků, alespoň českých, jádro a uhlí (tímto zdravím pana Ing. Swigoně z Ostravy, vyučujícího předmětu elektroenergetika). Kromě toho tu jsou ovšem i pragmatické důvody pro tento postoj:

Nejsem si jistý, jestli je nutný další princip, jak sluneční energii přeměňovat na elektřinu. Tedy, ne že by byl tento princip neužitečný, například pro napájení přístrojů v kosmické družici je solární panel nenahraditelný. Je velmi skladný, stabilní (ve vesmíru nehrozí špatné meteorologické podmínky), pracuje s malým napětím apod. Navíc, vypouštět na oběžnou dráhu jaderný reaktůrek by bylo dost nebezpečné, stejně jako by bylo nepraktické zásobovat vesmírnou uhelnou elektrárnu palivem. Ale v pozemských podmínkách to vidím jako zbytečnost. Proč? Protože v praktickém provozu všechnu ostatní energii získáváme až tehdy, když ji skutečně potřebujeme. Voda z akumulační nádrže bude vyrábět elektřinu, až ji pustíme na turbínu. Uhlí bude ležet na dvoře, dokud ho nehodíme do kotle. Jadernou reakci spustíme, až ji budeme potřebovat. Ale slunce nebude svítit na panely podle byznys plánu. A až svítit bude, vlastníci panelů ho budou chtít stůj co stůj udat. Teď hned, protože každá nedodaná kilowathodina je ztracená kilowathodina.

Elektřina vyrobená ze slunce pomocí fotovoltaického principu je drahá. A bude vždy drahá, proto se bude muset po skončení krátkého životního cyklu elektrárny znovu dotovat výstavba nové. Pro stát je to extrémně nevýhodné; je pro něj daleko lepší danit levnou výrobu elektřiny a mít z toho prospěch, než poskytovat daňové úlevy na výrobu drahé elektřiny (a nejen to, v tomto případě ji musí ještě dotovat). V celkovém vějíři různých typů výroby elektřiny jsou nejlevnější elektrárny vodní, jaderné a větrné. Pak následují uhelné elektrárny, jejichž cenu elektřiny ovlivňuje cena paliva a v poslední době ekologické daně a poplatky za vypouštění emisí. Nejdražším typem výroby pak bývají ostatní typy – FVE, plyn, paroplyn, geotermální.

Zábor obrovských ploch. Na instalování přibližně 2.000 MW solárních plantáží odhaduji potřebu minimálně 2.000 ha plochy, s podpůrnými provozy a ochrannými pásmy se to klidně vyšplhá na 4.000 ha, zatímco například Temelín zabírá asi 150 ha. Pro srovnání, dálniční tělesa celé ČR sítě zaberou přibližně 2.800 ha plochy (při průměrné šíři 40 m). Kolik tun technických plodin by se mohlo na ploše solárních elektráren vypěstovat?

Drahé jsou i provozy okolo. Přenosové sítě, rozvodny, stávající zdroje, dispečink všechno je nastaveno tak, že se počítá s řízením výkonu na straně zdrojů a nepočítá se se zdroji, které elektřinu dodávají podle libosti. Přizpůsobování těchto okolních provozů je stejně nerentabilní, jako kdyby někomu povolili na drahách provozovat kolejové vozidla se širším rozchodem, a ten by si vynucoval po správci kolejí, aby se rozchodu jeho lokomotiv koleje přizpůsobily. Solární výrobci považují za samozřejmost, že se jejich energii Česká energetická přenosová soustava přizpůsobí; oni se na tom totiž podílet nemusí. Přitom se zaklínají slovem modernizace, což v tomto případě znamená "za více peněz méně muziky"(tento odstavec není o malých instalacích na střechách, které dodávají proud do nn sítě, kde se jejich výkon rozpustí).

O tvrzení že je elektrárna ekologická, "protože přece bere energii ze sluníčka", mám taky své pochyby. Je třeba říct, že kromě jaderných a geotermálních elektráren, je veškerá ostatní výroba elektřiny tak jako tak postavená na využití sluneční energie, ať už přímé či nepřímé. Spalování biomasy, té vzniklé nedávno (dřevo, technické plodiny, bioplyn apod.) nebo té dobře odleželé (uhlí, ropa, zemní plyn), větrné elektrárny (vzdušnými masami opět hýbe energie slunce), dokonce i vodní elektrárny všeho druhu, na řekách, v mořích, využívají přirozený koloběh vody (ten opět roztáčí sluneční energie). Snad jen pro upřesnění, elektrárny přílivové využívají slapové síly měsíce a energii vznikající při otáčení Země.

S tím souvisí klasifikace „zelenosti“ výrobního zdroje. Nevím, díky čemu si FVE zasloužila přídomek „zelená“. Když srovnám solární zdroj například se spalováním dřevěné štěpky či jiné biomasy, vychází mi jako daleko zelenější právě tyto zdroje. Proč? Spotřebovávají odpadní produkty, které by jinak zůstaly nevyužity. Jsou součástí uhlíkové cyklu, neboť spálí zelenou (organickou) hmotu, vytvoří CO₂, který zase spotřebují rostliny při fotosyntéze. Á propos, oxid uhličitý, který má nyní stigma jakéhosi jedovatého „fuj“ plynu, je ve skutečnosti naprosto neškodný, užitečný a přirozený produkt spalování. Prohlásit, že CO₂ je nežádoucí a naší Zemi udělá nějaké ošklivé bebínko, je stejně absurdní, jako tvrdit, že nežádoucím produktem pečení těsta v pekárně je chleba nebo rohlík. Bez CO₂ by totiž nebylo rostlin a bez rostlin by nebyl kyslík. Jako bonus pak po celou dobu svého života poměrně dobře vypadají. Co z toho nabízí solární panel?

Abych byl spravedlivý, slunečním ( stejně jako větrným a pochopitelně i vodním) elektrárnám je nutné přiznat jedno důležité pozitivum. Je to jakási „ušlechtilost“ spočívající v tom, že se k elektřině neprokousávají skrze výrobu extrémního množství tepla jako jiné typy výroby. Teplo, zejména v létě, moc nepotřebujeme a proces přeměny energie páry v elektřinu je poměrně dost ztrátový, obrovské množství energie unikne například při chlazení v chladicích věžích. Proto je žádoucí toto ztrátové, odpadové teplo v maximální míře zužitkovat pomocí CZT (centrálního zásobování teplem). Jako vyložené plýtvání se pak jeví opětovná přeměna draze vyrobené elektřiny (navíc k tomu ještě obohacené o obchodní marže, daně, příspěvky na OZE) znovu na obyčejné teplo třeba z přímotopů.

Na příště si nechám problematiku regulace výkonu a pustím se do polemiky, kdo možná bude skutečnou obětí solárního úspěchu a jak se díky tomu třeba změní struktura zdrojů.