ExekutorovskoAdvokátsko II.

Dnes o pokračování exekučního řízení, o tom, že se exekutor neštítí vykonat exekuci bez pravomocného rozhodnutí soudu a o tom, jak si Městský úřad ve Znojmě se Sbírkou zákonů utírá... nos.

První odvolání

Když jsem zjistil, že dohoda není možná, nelenil jsem a začal konat. Nejprve jsem uhradil údajný dluh z pokuty. Poté jsem prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně podal odvolání proti vydanému Usnesení o nařízení exekuce, s nejjednodušším důvodem odvolání, že ho vydal místně nepříslušný soud. Má argumentace dále stavěla na skutečnosti, že správní orgán pochybil při vymáhání částky, když nedodržel zákonný postup a dlužníka nevyzval k uhrazení částky v náhradní lhůtě. Oprávněný totiž Výzvu adresoval do nesprávného sídla a na svou úřední desku vyvěsil Výzvu s nesprávnými údaji.

Mezitím došlo k pokračování exekučního řízení. Již dříve mi exekutorka kvůli pětisetkorunové pokutě obstavila několikasettisícový movitý i nemovitý majetek. Exekuce poměrně nepříjemně zasáhne do běžného každodenního života. Banky Vám zablokují karty, omezí přístup na účet, kdybych si chtěl například vyřídit úvěr, jsem exekucí stigmatizován. Abych se těchto nepříjemností zbavil, navrhl jsem písemně exekutorce, že jí do vyřešení případu do exekutorské úschovy poskytnu předmětnou částku exekuce a ona uvolní své sevření. Místo odpovědi jsem dočkal, jak jinak, mlčení. Exekutorka, podle vlastních slov v reportáži, se mnou nemá co řešit. I tak jsem peníze poslal, vědom si toho, že do konečného rozhodnutí soudu stejně nemůže exekutorka ve věci nijak konat. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si po návratu z dovolené na poště vyzvedl Oznámení o provedení a ukončení exekuce. Exekutorka ve své bohorovnosti exekuci vykonala, aniž by měla v rukou pravomocné rozhodnutí soudu.

V prosinci 2009 odvolací soud rozhodl. Advokát oprávněného sice vypracoval čtyřstránkový elaborát s řadou zdánlivě logických argumentů, ale odvolací soud se nenechal pomýlit a Usnesení o nařízení exekuce zrušil a vrátil Okresnímu soudu k novému rozhodnutí.

Exekuce tedy měla své absurdní vyústění. Byla provedena, ale Usnesení o jejím nařízení bylo zrušeno. Při pomyšlení, že by se takovým způsobem vykonávaly tresty vězení, bitím či popravami, mi běhá mráz po zádech.

Okresní soud v Novém Jičíně o věci znovu rozhodl Usnesením, kterým vyjádřil svou místní nepříslušnost a věc posunul k místně příslušenému soudu do Frýdku-Místku, který po delším čase věc rojednal.

Advokát oprávněného nyní předložil soudu novou argumentaci. Aby se vyhnul blamáži, exekuci žádá zastavit, zároveň se snaží o to, aby soud povinnému přiznal procesní zavinění a žádal úhradu výše nákladů pro advokáta oprávněného, tentokrát ve výši 9.300,- Kč, skládající se z částky za řízení v prvním stupni a druhém stupni (řízení o zastavení exekuce).

Argumentace povinného vycházela stále z téhož bodu. Především prozatím neexistovalo pravomocné rozhodnutí soudu, které by nařizovalo exekuci, takže jednat o zastavení exekuce samotné, jak požadoval oprávněný, nemělo žádný smysl. Jakmile byla pohledávka uhrazena, prakticky neexistuje procesní důvod, který by umožnil exekuci nařídit. Komické bylo, že exekuce už byla provedena a ukončena exekutorem. Dále jsem poukazoval na to, že oprávněný nesplnil povinnost řádně vést správní řízení ve věci vymožení pohledávky. Oprávněný sice již dříve kontroval tvrzením, že se správní řízení vést nemusí, a tudíž je bezpředmětné se jeho správností zabývat, jenže já jsem disponoval právním výkladem z Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který s uvedeným tvrzením nesouhlasí a zastává názor, cituji: „… správce daně je povinen vydat výzvu podle ust. § 73 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, na základě níž pak přistoupí k vymáhání samotnému, buď daňovému nebo soudnímu.“  Dále rozbor popisuje jednotlivé procesní kroky vymáhacího řízení a konstatuje, že žádný z kroků, které při vymáhání pohledávky učinili úředníci města Znojmo, neodpovídá zákonu. Samotná skutečnost, že oprávněný tyto výzvy vyhotovuje, jen potvrzuje, že si je této zákonné povinnosti vědom. To, že je pak zasílá na neexistující adresy, to je věc jiná. Lze také argumentovat, že ve věci vymáhání pohledávky musí oprávněný, jakožto orgán státní správy, postupovat vůči všem dlužníkům stejně, aby v obdobně projednávaných věcech nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku – Místku bylo řízení o Návrhu na nařízení exekuce zastaveno. Z pochopitelných důvodů přišla zkrátka exekutorka, neboť nebyla pověřena provedením exekuce (i když by ji soud v samostatném řízení přiznal úhradu skutečných nákladů, např. poštovné a papír). Soud dále oprávněnému přiznal částečnou úhradu nákladu řízení, z požadovaných 9.300,- Kč uznal 3.780,- Kč, protože povinnému ponechal procesní zavinění, kdy úhradou údajně dlužné pokuty donutil oprávněného ke zpětvzetí návrhu.

                             -- pokračování příště --