Česká krajina je krajinou kulturní, Přílišná snaha o její proměnu proměňuje krajinu kulturní v krajinu nekulturní. Aneb jak v Tehově udělali z potoka silnici.
"Išla Marína do Hodonína,za ňú šohajek s bečičkú vína. Huja, huja,hujajá,teče voda kalná, huja,huja,hujajá,teče voda zlá."
Najit pramen Říčanského potoka byl trochu detektivní úkol a musím předem říci, že radost jsem z toho neměl. Proč? Protože potok se normálně hledat nemusí. Každý hned vidí, kudy voda teče. Tedy kromě vyschlých řečisť.
Když opráším svoje dílčí znalosti morfologie terénu, tak lidsky se dá říci, že voda teče údolím po nejnižší spádnici a pramen bude tam, kde je přírodní amfiteátr. Nemusí to být vždy tak, prameny jsou i na různých jiných místech, ale mě se tenhle postup docela osvědčil.
Říká se, že voda je život a je to pravda, každá vesnice potřebovala zdroj pitné vody, ale na mapách je pramen Říčanského potoka situovaný do vesnického rybníka. To je ale samozřejmě nesmysl. Z rybníka se nedala brát voda. Byla už biologicky kontaminovaná. Pramen, zdroj pitné vody, nemohl být osídlený, aby ho neznečištovala domácí zvířata a ani lidi. muselo to být místo, nad vesnicí, nebo alespoň od sídla trochu vzdálené a zpravidla neobývané.
Takže jsem hledal, kudy to naši slovanští a moudří komunističtí předci zmeliorovali. Vyšlo mi, že drenáž bude pod silnicí. Pravděpodobné místo pramene je tedy zřejmě na louce nad vesnicí, která nebyla obbělávaná pravděpodobně z důvodu vysokého stupně podmáčení. Jenomže doba a klima se mění. Louka už zase až tak moc podmáčená není, takže už zapracoval developer. Ještě jsem měl čas udělat snímek bez výstavby, ale byla už tam studna (to je to malé červené vikslajvantové u rozvodné skříňky vlevo nahoře), dnes už sedí na prameni chalupa.
Že v Tehově byli důslední v kolektivizaci, je vidět i z okolních polí. Kromě vrcholového lesa na hřebení rozvodí je to všude na polích lysé, jak koleno. Těch pár jabloní podél silnice to nevytrhne a možná, že i ty se budou kácet, aby se nejdebože do nich nějaký trulant nenabořil. Stromy jsou vážně nebezpečné. Ony nejenomže stíní a úplně zbytečně ochlazují, ale ještě přitahují auta, aby do nich bourala. To, že by někoho napadlo udělat u pole větrolamy, případně tam přidat několik mezí a remízků, aby se zabránilo vodní a větrné erozi, to bude asi marná snaha. Když depilace, tak totální.
Říká se, že k obzoru se nedá nikdy dojít, že obzor se buď pořád posouvá, anebo za každým dalším obzorem leží zase další obzor. Ale kdo chodí pěšky, tak zná ten pocit, když dojde na obzor a před ním se rozvine další kus krajiny a kdesi v dálce je další obzor, který láká k další cestě. To je iluze tohoto světa, krajiny a přírody. Krásná a někdy ošklivá. Co je tam za obrozem? Možná je to lepší, než na téhle straně, možná jsou tam pole menší, nejsou tak zaneřáděná pesticidy a lesy jsou tam zelenější. Nevím, tam jsem už nedošel. Možná někdy příště.
Les na obzoru je současně i hřbet rozvodí. Naše strana patří Rokytce, druhá do rozvodí Sázavy. Oba toky se vlévají do Vltavy, takže na další úrovni patří samozřejmě celé území do rozvodí Vltavy.
Jeden pramen jsem přece jen našel. Jde o jeden z pravých přítoků Říčanského potoka, který je sice asi také zmeliorovaný, ale částečně zůstal zachovaný. Dokonce ho ochraňuje a stíní vrba. Vypadá trochu jako žena.
Pokud se posuneme po toku kousek dál, tak zjistíme, že soudruzi řádili v Tehově asi nejvíc. Další tok už tak zmeliorovaně, zaptlaťpánbůh, nevypadá. Abych jenom na Tehov jen neprudil, tak pod ním to vypadá celkem dobře. Dokonce je tam i biologická čistírna a vypadalo to, že v době, kdy jsem tudy procházel, tak i nějak fungovala.
Ve Světicích, pár kilometrů od Říčan proti proudu, se k potoku chovají celkem hezky. Kromě toho, že potok protéká soukromou parcelou s oplocením (vlastnit kus potoka musí být velká frajeřina), tak na pohled to vypadá, že v jakém stavu do Světic vtéká, tak ve stejném stavu i vytéká. Dokonce se zachoval i rybník, který asi z toho důvodu, že nebyl na návsi, tak neskončil jako mnohé jiné rybníky za bolševika zavážkou a vybetonováním, případně vyasfaltováním. Část potoka, která vede přespříliš zregulovaným korytem z betonu má alespoň odstraněné vrchní panely.
Říčany mají jedno privilegium. Hostí potoky dva. Na severu Rokytku s rybníkem (koupalištěm) Jurečkem a na jihu právě Říčanský potok. Je s podivem, jak daleko se Říčanský hřeben táhne, aby oddělil od sebe dva potoky v Říčanech od sebe vzdálené sotva 2 kilometry.
Na Říčanském potoku je také dobře vidět nejen jeho krajinotvornou schopnost, protože údolí, kterým protéká, si samozřejmě, s pomocí větru, deště slunce a vegetace vytvořil, ale i jeho samočistící schopnost. Během jeho toku ku Vltavě, se mu podaří se několikrát zamazat a zase vyčistit. Má stěstí v tom, že neprochází žádnou průmyslovou zónou, ale jen několika vesnicemi, městysem a krajinou zasaženou intenzívním zemědělstvím. Pesticidy budou tedy zřejmě všudypřítomné. Nutno připomenout, že se mu podařilo, podobně jako i jiným tokům po pádu bolševismu, výrazně zlepšit kvalitu vody. Máme lepší zákony a ministerstvo je mnohem přísnější. Naříklad v Říčanech se potok, přes veškeré výhrady, dost vyčistil. Vrátili se větší vodní savci a ptáci.
Kdo by si tipoval, že takový malý potůček, který se jen občas při průtrži na pár minut rozvodní, je schopný zásobovat a vyživovat tak velké rybníky jako je Panský, soustavu Rybníků v Říčanech, ať už jde o Marvánek nebo Mlýnský nebo skutečně velký Podleský rybník pod Uhříněvsí. Než se potok v Běchovicích vlije do Rokytky, tak stihne zásobit ještě v Dubči rybník V Rohožníku a Litožnické rybníky.
Popřejme potoku, který dostává asi nejvíc zabrat v Říčanech a Uhříněvsi, aby se v poněkud ještě čistější podobě uspěšně ploužil naší krajinou ještě alespoň pár milionů let.
