Obyčejný příběh jedné rodiny III.

Aby toho nebylo málo, Monika chystá pro rodiče překvapení. Co na to ségra? Těší se na ,,neskutečnej nářez".  

Třetí kapitola

,,Moniko!“

Otočila se za známým hlasem a obličej se jí rozzářil radostí. Právě jí skončilo vyučování a s kamarádkami ze třídy se chystaly na odpolední sedánek v nedaleké cukrárně.

,,Holky, dneska jděte beze mě.“

,,No jó, to je jasný. Jdeš randit, viď?“ utahovaly si z ní spolužačky. ,,Může jít s námi, my ho nekousneme.“

Rychle návrh zvážila, ale usoudila, že Erik by pozvání nejspíš odmítl.

,,Mějte se, až jindy,“ mávla na ně a rozběhla se na druhý chodník. Objali se a líbali, jako by se neviděli týdny.

,,Jak to, že nejsi v práci?“

,,Šéf mě pustil dřív. Zítra pojedeme sestavovat kuchyň, tak budu makat do večera. Něco jsem ti překazil?“ kývl směrem k odcházejícím děvčatům.

,,Jenom cukrárnu. Holky říkaly, ať jdeš taky. Asi by se ti nechtělo, viď?“

,,A proč ne? Jdeme!“ Popadl jí za ruku a rychlým krokem se vydali za nimi.

Monika žasla, jak se nenuceně seznámil s Katkou a Eliškou, vůbec nic si nedělal z jejich vtípků a narážek a naopak je dobře bavil. Dokonce zaplatil útratu za všechny. Už dříve ho vídaly čekat před školou, ale jejich reakce byly rozpačité, takového kluka jí neschvalovaly. Vycítila, že dneškem se jejich postoj změnil. Udělal na ně dojem, začaly ho brát vážně. Byla na něho tak pyšná!

Když ji později odpoledne doprovodil na tramvaj, nemohla se s ním rozloučit. Už stála na schodech, ale na poslední chvíli vystoupila, vletěla mu do náruče a nechala tramvaj odjet. Když přijela další, udělala znovu to samé.

,,Ty seš můj blázínek, viď? V kolik že jede poslední?“ smál se a tiskl ji k sobě.

,,Víš co bych chtěla?“

,,Nevim.“

,,Ukázat tě rodičům. Přišel bys v neděli?“

Ztuhl. Asi to přehnala. Je na něj moc hr, lekla se. Odpoledne kamarádky a hned vyrukovala s rodiči.

,,Mony, já bych moc rád. Ale vim od sestry, že tohle nebude jednoduchý.“

,,Naši nejsou takový.“

,,To nemůžeš vědět. Budou se na tebe zlobit, budeš mít zaracha… třeba dostaneš i pár facek.“

,,Prosím tě!“

,,Víš jistě, že tohle chceš riskovat?“

,,Vím to naprosto jistě. Miluju tě.“

,,Taky tě miluju. A koukej už nastoupit do tý tramvaje!“

***

,,Kde jsi?“ spustila Věra na Moniku, jakmile odemkla dveře do předsíně.

,,Byly jsme s holkama venku.“

,,Jenom s holkama?“

,,Dobře, nejen to,“ usmála se. ,,Chodím s jedním klukem…“ zarazila se uprostřed věty, když vstoupila do kuchyně a viděla u stolu sedět tátu. Před ním se trochu styděla. Ulevilo se jí, když jen odpověděl na pozdrav a na nic se navyptával.

Maminka byla zvědavá: ,,Je to někdo od vás z gymnázia?“

,,Ne. Už pracuje. Vlastně jestli by to nevadilo, pozvala bych ho v neděli k nám.“

,,Fajn. Ať přijde na oběd. Eva tu bude mít Miloše, tak dám na plotnu pořádný kotel.“

,,Díky, mami.“

Luboš zvedl hlavu od novin, zdálo se, že něco řekne, ale jen mírně pokývl hlavou a vrátil se ke čtení.

Monika s velkou úlevou odešla k sobě do pokoje a okamžitě napsala Erikovi zprávu, že jeho návštěva je dohodnutá. Teprve potom shodila tašku z ramene a převlékla se do pohodlných tepláků. Stáhla si vlasy gumičkou a s učebnicí angličtiny se natáhla na postel. Chtěla se učit slovíčka z nové lekce, ale myšlenky se jí toulaly a nemohla se soustředit. Hodila knížku na zem, zavřela oči a představovala si průběh nedělního oběda. Zvažovala, jestli by měla rodiče předem upozornit. Takový nápad rychle zavrhla. Když už bude Erik tady, budou se muset nějak s tou skutečností vypořádat.

Uslyšela šramot z předsíně, útržky hovoru a smích. Eva zřejmě úspěšně složila poslední zkoušku a první semestr na pedagogické fakultě měla zdárně za sebou. Za čtyři roky z ní bude učitelka. Hodí se na to skvěle, pomyslela si Monika. Komandovat uměla vždy znamenitě.

,,Evo, představ si, že v neděli tu kromě tvého Miloška bude i Erik,“ hlásila, sotva sestra za sebou zavřela dveře.

,,Děláš si srandu?“

,,Ani náhodou! Naši to dovolili.“

,,To se dost divím. Tys jim to neřekla, že ne?“ dovtípila se.

Monika měla Evy plné zuby. Nejraději by ji poslala do háje, ale strašně moc jí záleželo na tom, aby to v neděli klaplo. Přemohla se: ,,Evi, prosím tě, neříkej to našim. Prosím!“

Když se nedočkala odpovědi, zkusila to znovu: ,,Moc mi na tom záleží, prosím, prosím, nekaž mi to.“

,,Tak jo, aspoň bude legrace. Už se těšim, jak bude táta vyvádět,“ ani se nesnažila zakrýt ironii ve svém hlase. Hned nato zvážněla, zamyslela se, zřejmě musela zpracovat nastalou situaci po svém.

,,Ty vole, to bude neskutečnej nářez,“ řekla nakonec, otevřela notebook a přestala si Moniky všímat.

Čtvrtá kapitola

vás čeká opět za sedm dní.