O Jeníčkovi a Mařence trochu jinak

Jeníček s Mařenkou tentokrát nebudou loupat perníčky, ale budou z nich padat perličky. A není to pohádka...

Moje dcera učí na ZŠ a v tomto školním roce jí byli svěřeni prvňáčci. Nasmějeme se, když vypráví, co ty špunty napadne. Kolikrát to nejsou perličky, ale přímo perly. Často má ve třídě co dělat, aby se jen nechechtala nebo naopak nezůstala koukat úplně paf. O pár pokladů se s vámi podělím, možná vás také pobaví. Všechna děvčátka pojmenuju Mařenka a kluky zase Jeníček, aby se to nepletlo.

***

Děti hrály poprvé hru ,,Hádej, na co myslím“. Měly dávat otázky, na které je možné odpovědět ano/ne tak, aby zjistily, na který předmět ve třídě paní učitelka myslí. Dcera jim vše vysvětlila a uvedla příklady otázek. Když už kývaly, že rozumí, mohlo se začít s hádáním prvního předmětu.

,,Tak, děti, už na něco myslím, můžete se ptát na cokoliv.“

 Jeníček vyskočil a položil geniální otázku: ,,Jak se jmenuje největší velryba na světě?“

***

Žáčkovi se nelíbilo, že od jeho souseda se line nelibá vůně, a rozhodl se veřejně si postěžovat: ,,Paní učitelko, Jeníček si zase ukřupl. Už toho mám dost!!“

***

 Dcera zavolala před tabuli dvě holčičky, jejichž křestní jména začínají právě na písmenko, které se učili.

,,Věděl by někdo z vás, co mají tady holky společného?“

Jeníček v tom měl jasno hned: ,,Budou mít spolu sex!“

***

 Děti hledaly písmenka, která byla ve slovech vynechaná.

-RAD

Mařenka mínila, že tam patří ,,S“.

,,To není správně, SRAD přece nic není.“

Jeníček, malý rozumbrada, to okomentoval: ,,To by muselo být jedině SRÁT, ale to je sprostý. Tak to si nebude, že ne?“

***

Děti často zapomínají úkoly nebo pomůcky.

Dcera jim domlouvala: ,,Kdo bude mít tři poznámky za zapomínání, dostane napomenutí třídního učitele, to je teprve ostuda.“

Mařenka zasvěceně prohlásila: ,,Paní učitelko, pak jsou ještě nějaký ty ředitelský budky, ne?“

***

Minulý týden navštívili ZOO. Před jedním výběhem Jeníček vykřikl: ,,Jéé, tohle zvíře se jmenuje kulan, protože má asi velký koule."

***

Děti už umějí samy psát celou řadu slov.

,,Paní učitelko, jaké ,,I“ se píše ve slově mlíko?“

,,Mařenko, to není mlíko, ale mléko.“

,,Jéééé!“ plácla se Mařenka do čela v náhlém prozření. ,,Tak jaké ,,I“ se píše ve slově mléko?“

***

To je pro tentokrát všechno. Jestli jste se alespoň jednou usmáli, má tenhle článeček význam.