Někdy, jednou, až...

Existuje jenom dnešek. Včerejšek už je pryč a zítřek ani být nemusí. Neodkládejte to důležité ve vašem životě.

,,ZKUŠENOST JE DOBRÁ ŠKOLA, JEN ŠKOLNÉ JE PŘÍLIŠ VYSOKÉ."  Heinrich Heine

*******

Beru tě za ruku. Tvoje dlaň bezvládně leží v mé. Stále nemůžu uvěřit, že tohle není jen zlý sen, ale skutečnost. Tvoje auto dostalo smyk na ledovce a do cesty se připletl ten zatracený betonový sloup.

Jsi statečná holka, bude zas dobře, uvidíš. Zajímá mě, jak se rozjíždí váš kadeřnický salon, jak se vám daří. Přišly nové zákaznice? A nábytek už je kompletní? Vím, že mě tam stále zveš. Chtěl jsem se tam tenhle týden zastavit. Nebo už to bylo minulý? Zajedeme tam a všechno mi ukážeš, hned, jak tě odsud pustí.

Hladím tě po ruce a prohlížím si tvoje nehty. Mělas delší, tmavě nalakované. Nevšiml jsem si, kdys je zkrátila a ozdobila jen nenápadně.

Zajdeme si do té hezké restaurace u náměstí. Vím, že jsem ti to slíbil, ale děláme teď hodně obchodů, nebyl čas. No jo, jsem blbec, mohl jsem si ho dávno udělat! Vždyť ty lidi, s kterými  pořád jednám, vlastně vůbec neznám! Tebe jo, jsi pro mě moc důležitá. Vynahradím ti to, jen co bude tahle hrůza za námi.

Často jsi mluvila o tom, že spolu pojedeme do Benátek. Určitě pojedeme, sliboval jsem, až... Až, až, až!!! Až podepíšu důležitou smlouvu, uzavřu obchod a tohle a tamto. Blbost! Pojedeme hned, jakmile se uzdravíš.

Chtěl bych zase slyšet tvůj hlas, nejen pípání nemocničních přístrojů. Těším se. 

Baví mě poslouchat tvoje historky, líbí se mi, když se při vyprávění směješ, až skoro nemůžeš mluvit. Třeba včera, když jsi líčila... Co vlastně? Slyšel jsem tě, ale neposlouchal. Čuměl jsem do mailů a přemýšlel, kde vydělám víc. Promiň, prosím. Povíš mi to hned, jak se probudíš. Budu už ti vždycky naslouchat, jsem tu pro tebe.

._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/._/.__------------------

Zemřela jsi nad ránem, dvanáct minut po třetí. Vypadala jsi tak pokojně, skoro se mi zdálo, že se usmíváš, pokud to nebylo jen moje zbožné přání. Nezbývá mi, než věřit, že jsi mě slyšela. A odpustila mi.

  

 

 

 

  

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Liběna Hachová | pondělí 18.6.2018 12:07 | karma článku: 15,88 | přečteno: 400x
  • Další články autora

Liběna Hachová

(Ne)výchova dětí

9.1.2023 v 19:41 | Karma: 23,10

Liběna Hachová

O kráse

1.2.2021 v 16:22 | Karma: 9,80

Liběna Hachová

Pohlednice z celého světa

30.1.2021 v 13:53 | Karma: 10,07