Čich na lidi

První dojmy při setkání, intuice, pocity... Dáte na ně bez ohledu na to, co vaše oči vidí a uši slyší? 

„Haló, počkejte chvilku, mám pro vás dopis.“

Ohlédla se, i když si nemohla být jistá, že výzva patří právě jí. Mladá, usměvavá pošťačka, ve zdejší čtvrti zběhlá, spěchala přímo k ní a mávala nad hlavou jakousi obálkou. Růžena Hladíková položila ošuntělou tašku se skrovným nákupem přímo na chodník, aby měla aspoň jednu ruku volnou. V druhé držela hůlku, o kterou se opírala.

„Ze Slovenska. Asi vám píše dcera, co?“

Růžena se zajíkla radostí, když poznala známý rukopis.

„Jo, jo, je od Lenky,“ přitakala.

Ahoj mami,

to je překvapení, viď? Když jsme telefonovaly, schválně jsem Ti neřekla, že budu posílat fotky, abys byla překvapená. Tak co, jak se Ti Filípek líbí? Je roztomilej, že jo? Někdy v noci brečí, ale třeba dneska spal až do půl pátý. Jsem ráda, že už ho přešel kašel a můžeme ven. V kočárku se mu líbí, hlavně, když ho podepřu a může sledovat cvrkot kolem. Počkej, až ho uvidíš naživo! Budeš koukat, jakej je smíšek. Sama bych nevěřila, že se tak malý mimino může tak řehtat nahlas.

Strašně mě mrzelo, že jsme nemohli přiject na Vánoce, ale když bral antibiotika na průdušky, to by nebylo dobrý. No, bohužel to nezvládneme ani na Velikonoce, Karol má nějakou neodkladnou práci, řekl mi to dneska ráno. Ale určitě přijedeme co nejdřív, aspoň na pár dní. Má teda hodně práce, ale nějak si to zařídí, on ví, jak už se těšim, až se zase podívam do rodnýho města. A on mi dělá pořád radost, je na mě hodnej a každý přání vyplní. Snažil se domluvit ty Velikonoce, co to šlo, ale jedna zakázka je ve skluzu a přišel by o kšeft.

Co ty Tvoje kyčle, je to lepší? Co říkal doktor? Všechno mi povíš, zavolám zase příští neděli. Měj se dobře.

Lenka

Růžena se nemohla nabažit pohledu na svého vnoučka. Stále dokola si prohlížela pět fotografií, které v obálce našla. Má Lenčiny oči, jo, a ten rošťácký kukuč! Drobeček zlatý. Už aby přijeli, pak ho teprve pochová a pomazlí.

Spadl jí kámen ze srdce, že se v zeťovi spletla. Od samého začátku se jí ten člověk nezdál. Přestože byl milý, ochotný, choval se zdvořile a uhlazeně, něco jí na něm vadilo. Za těch drahně let, co je na světě, málokdy ji „čuch na lidi“ zklamal. Měla ho mnoha zkušenostmi vytříbený a mohla se na něj spolehnout. Trnula hrůzou, že její jediná dcera nalítla darebákovi, byla zoufalá, že se po krátké (příliš krátké!!) známosti vdala a následovala ho až do dalekého Popradu. Trhalo jí to srdce. Ach, jak se jí ulevilo, že se právě v tomhle případě mýlila! Výjimka, jak známo, potvrzuje pravidlo. Karol je dobrý muž. A už brzy je tu bude mít všechny, i s tím roztomilým škvrnětem.

*******

 „Nie!“ zařval Karol a Lenka se instinktivně přikrčila. Na levé tváři už měla modřinu z minulého večera. Silou vší vůle potlačovala pláč.

„Prosím, chtěla bych Filípka mámě ukázat, vždyť je pořád sama, má jenom nás. Pojedu vlakem, jestli nemáš čas.“

„Hovorím, drž hubu!“

Bála se ho, tak už byla radši zticha. Vzala synka do náruče a přitiskla ho k sobě. Její duše byla nadranc.

Chtěla by odejít, utéct, ale vyhrožoval, že ji všude najde a sebere Filípka, sama ať si táhne. Copak by tu mohla maličkého nechat? Karol jí kontroloval mobil, často ho zabavil, když odcházel pryč. Hovory matce poslouchal. Kdyby si snad chtěla postěžovat, se zlou by se potázala, pro ránu nešel daleko. Nakoupil všechno, co chtěla, ale sama žádné peníze u sebe mít nemohla. Jednou ji napadlo jít na policii. Jak zjistila, bez důkazů neměla šanci, tvrzení proti tvrzení, navíc na veřejnosti dokázal být okouzlující a přesvědčivý! Doma ji pak zmlátil tak, že si pro příště rozmyslela cokoliv podnikat.

Existuje ještě jeden dopis pro mámu, který má Lenka jen ve své mysli a tam i zůstane.

Maminko, měla jsi pravdu. Říkalas mi to, ale já tomu nevěřila. Dokonce jsem se moc zlobila, nenáviděla Tě, že mi nepřeješ štěstí a chceš mi všechno pokazit. Nikdy si neodpustím, jak jsem se hrubě chovala a nechala Tě úplně samotnou. Chtěla bych být u Tebe, i s Filípkem. Karol je zlý a násilnický. Bez jeho svolení nemůžu nic. Ale tohle všechno Ti nemůžu říct, aby sis o mě nedělala starosti. Snad se mi jednou podaří dostat se z toho ven, zatím musím žít, jak se dá.