Znamená snad "Jmenuje na návrh" totéž co "Jmenuje navrženého"?! Pochybení diskuse o ústavě

S trochou jízlivosti by se dalo napsat, že MZ po sedmdesátce prozřel když se přidržuje stejného výkladu ústavy jako Václav Havel, proti němuž v této věci kdysi brojil. Avšak - on je to dost možná výklad spíše správný než že nikoli

   Jak všichni víme, spor se vede o tom, má-li prezident povinnost jmenovat ministrem toho, koho navrhl premiér a jak rychle to musí případně udělat. Zastánci názoru, že prezident je povinen jmenovat toho, koho mu premiér navrhne, ti - podle mého názoru - přehlížejí skutečnost, že existuje cosi jako český jazyk a jednoznačný smysl slov. A jsem toho názoru, že ústavní právníci, kteří se vyjadřují tak, že tento jejich názor tou či onou měrou podporují,  respektive mu poskytují oporu, rovněž postupují nezákonně, a to v tom, že nectí jeden ze základních principů světa, a tím je, že nelze svévolně dezinpretovat smysl sdělení a přeneseně smysl slov.

   (Ano, už jako bych slyšel ten pokřik a smích poukazující například na kauzu článku Ferdinanda Peroutky. Zde tedy žádám důrazně, aby se každý z nich věnoval tématu o kterém píši a nenechal se unést tou nešťastnou kauzou při posuzování záležitosti této).

   Můj názor je, jak už jsem uvedl v titulku, že slova "Jmenuje na návrh premiéra" neznamenají totéž jako by znamenala slova "Jmenuje premiérem navrženého" případně dokonce text ještě pregnantněji a jednoznačněji stanovující prezidentovi povinnost respektovat premiérův návrh a neřešit zda s ním souhlasí a nebo ne. Tuto otázku blíže vysvětlím níže.

   Nejprve však ještě toto:  Jak už jsem předeslal (uvedl výše): Při výkladu právních předpisů nelze postupovat způsobem, který by dezinpretoval smysl slov. Prostě, i když je někdo - ve svých očích -  tak důležitý, že je právníkem a nebo soudcem, je povinen při výkonu svojí pracovní činnosti postupovat v souladu s tím, co znamená slovo a věta (odstavec atd) v soustavě českého jazyka. U nás se zhusta u soudů stává, že právníci a soudci jednají tak, že občan má dojem, že je jejich postupem utiskován, a to v tom, že oni říkají: Toto je právní otázka, té vy jako neprávníci nerozumíte a my jsme od toho, abychom vyložili co znamená - A potom si osobují právo vykládat otázky, jejichž posouzení však přísluší odborníkům z konkrétních neprávnických oborů, přičemž jim .- právníkům a soudcům - přísluší toliko rozhodnout v souladu se zákonem na základě podkladů které jim dodali nestranní odborníci. Mám dojem, že to se u nás u soudů nejednou neděje. A obávám se, že probíhající diskuse o prezidentských pravomocích je do jisté míry příklad toho, že média jako když bičem mrská bombardují veřejnost názory lidí, kteří tomu rozumějí jako kozy petrželi, ač sedí na stolicích určených původně pro slovutné právní odborníky. Dokonce přišli s výkladem, že: Při výkladu práva se nelze řídit přesným smyslem slov, kterými je zapsáno... Od čeho by však potom byla řeč jako prostředek dorozumění.

   Tak tedy konkrétně: Když mi někdo do pracovních povinností dá "Jmenovat vedoucím oddělení osobu na návrh vedoucího odboru" znamená to snad totéž jako když mi do pracovních povinností dá "Jmenovat vedoucím oddělení osobu navrženou mi vedoucím odboru"?! - Nepochybně nikoli, pokud by to totiž znamenalo zcela totéž, tak by to nešlo vyjádřit dvěma různými způsoby.  At´ si kdo chce co chce myslí a nebo říká, konkrétní formulace neznamená nikdy zcela (tedy naprosto!) totéž jako jiná konkrétní formulace, byť si leckdo myslí, že ano a doprovází to okřídleným (a pohodlným a často nepoctivým) argumentem: To už je ale slovíčkaření. Právě ti, kteří říkají to okřídlené: To už je ale slovíčkaření se takto snaží vyklouznout z pravdy, kterou lze slovy obsáhnout velmi přesně, pokud vládneme přesným myšlením, přesným pozorováním a přesným formulováním.

   Bylo by chybou řídit se rozumováním osob, které se staly ústavními právníky aniž by byli nadáni čestným a zcela objektivním používáním přesných formulovací založených na přesné znalosti a aplikaci jazyka. Napíšu to lapidárně: Ústavní právník by měl umět číst a neměl vykládat věci v rozporu s tím, co je psáno. A ani právník a politik, který formuloval články ústavy by se neměl uchylovat k žonglování s pojmy, které by rád, aby znamenaly něco jiného než znamenají, tak jak jsou napsány.

    Prostě: Jestliže je v ústavě napsáno "Jmenuje na návrh předsedy vlády" máme se ptát znalců českého jazyka co ta věta znamená, nikoli rozumbradů z právnických stolic a ani odborníků z nějakého ústavu státu a práva.

   Jsem toho názoru, že věta: "Jmenuje osobu navrženou předsedou vlády" znamená, že když předseda vlády předloží návrh na jmenování konkrétní osoby, znamená to, že prezident je povinen podle něho jmenovat. A protože věta "Jmenuje na návrh předsedy vlády" zní přece jenom trochu jinak, znamená něco trochu jiného. Je na ústavních právnících, aby prokázali, že odchylka významu není taková, aby umožňovala postupovat jinak než tak, jak je založeno povinným postupem v případě, že by v ústavě byla věta "Jmenuje osobu navrženou předsedou vlády".  Na posouzení této otázky však nemají výhradní patent rozumy ani glejty ústavních právníků. A pokud tu věc bude posuzovat kdy ústavní soud (a já zde schválně -což není totéž co naschvál - použil ú malé), je věcí uchování jeho prestiže aby se v této otázce nejprve informoval o jejím obsahu u hodnověrných znalců úředního jazyka kterým je ústava napsána, češtiny, kterými však ústavní soudci zcela nepochybně nejpovolanějšími z povolaných nejsou.

   Prostě: Kdyby zákonodárci do ústavy napsali: "Prezident jmenuje ministrem osobu navrženou mu předsedou vlády, "  byla by situace jiná než je když formulace zní "jmenuje na návrh premiéra" - formulace "jmenuje na návrh premiéra" totiž nevylučuje možnost, aby prezident návrh premiérovi vrátil k přepracování.

   Je až k nevíře, jak různí rozumové se pokoušejí dezinpretovat ústavu v zájmu svého uplatnění se v proudu těch, kteří si osobují právo zkreslovat pravdu a zákon.

   Budiž popravdě řečeno, že přesně to dělal ještě jako premiér i jeden nynější prezident jisté středně velké země v srdci Evropy. To však nic nemění na tom, že se mi zdá, že nyní podle mého je v této jednotlivé konkrétní  věci pravda spíše na jeho straně

   A co si o tom myslí ústavní právníci a všichni ti pisálkové a komentátoři, kteří už únavně celé měsíce dezinpretují realitu, mi sice není jedno, ale není mi to jedno v úplně jiném smyslu než by jim asi konvenovalo. To ovšem zároveň znamená, že celá ta záplava jejich výplodů, kterými nás tak vytrvale celá desetiletí zásobují, je zcestná.

   Prostě není špatný mít rozum.