Těžký i sladký je život nás, mladších synů mladších synů... císaře římské Říše.

Když byl v 11.století muži udělen titul hraběte dědičně pro všechny členy rodu, nestávalo se to běžně, a takřka nikomu kdo by neměl v ústech hned těsně po narození zlatou lžičku. Přímých potomků je ne více než 1% populace Evropy..

     Tím mám samo sebou na mysli původní hrabata a barony, tedy vyšší šlechtu, staré šlechtické rody Evropy, kterým císař knížecí, hraběcí nebo baronskou korunku udělil zhruba ve 12. století.

   Jako třeba mému pra..pradědečkovi. Příslušníku rodiny potomků družiny Karla Velikého, vládnoucí vrstvy Franské říše, který si směl postavit svůj hrad na předměstí Norimberka, kde císař tehdy sídlil, to proto, že jeho předkové, jako příslušníci rodu Winniů (vládnoucího kmene  všem ostatním kmenům Vikingů) pomáhali při ovládnutí dnešní západní Evropy ze severu. Všichni se prý Franků báli, ale můj pra..pradědeček dostal do svého baronského erbu od císaře barvu červenou, což byla tehdy barva míru.

   Pro mne je příjemné vědět, když se dívám na náhrobek s vytesanou sochou svého pra..pradědečka (von der Sack) v katedrále v Erfurtu, že patřil k těm, kteří zde vládli, Durynsko bývalo v těch dobách jedním z významných států. Dnes je z něho mnohem menší spolková země. Pro vaši představu, čím tehdy Durynsko bylo, snad porovnání s tenkrát významem podobným Wettinskem, středověkým státem s Durynskem sousedícím, které bylo předchůdcem dnešního Saska, a z jeho vládců vzešla britská královská dynastie...   Té, jeden z mých prastrýců, byl jako vzdálený příbuzný tajným radou. Nějaký von der Grün, a později prostě von Grüner. Fajn. (Rod von der Sack se v ranném středověku rozdělil na několik větví, z nichž jedna je ta moje. Podobně jako v Čechách například Rožmberkové).

   Proč to vyprávím? 

Baví mne zjištění, jak jsem se stal Čechem: To když císař vdával dceru za přemyslovského krále, a naše rodina v té  době byla správci Chebska, což jí potom zůstalo až do 17. století, tak císař, jak možná víte, daroval Chebsko svojí dceři věnem, no a my jsme se tím pádem stali občany Českého království. Ještě dávno předtím ovšem, ve funkci biskupa v Regensburgu, kam zprvu české knížectví spadalo z hlediska správy nebeských věcí, byl můj pra..prastrýc tím, kdo pomazával českého knížete, když ten přísahal císaři věrnost. 

      Definitivně naše nabyté češství potvrdil můj dědeček, když se po vzniku Československa v roce 1920 přihlásil při sčítání lidu k české národnosti a dokonce pak po válce v roce 1945 dostal diplom za zásluhy o vlast.

      Poněkud úsměvným bodem naší genealogie je, že maminka mého tatínka  mu mou milovanou maminku pojmout za manželku zprvu nedoporučovala. Maminka mi o tom takřka s pláčem pověděla, že protože se mojí babičce zprvu zdála být nízkého původu. Nic nebylo vzdálenější pravdě. Moje milovaná maminka, a vzdávám jí ted´ do nebe ten nejláskyplnější hold, totiž nepocházela z pouhého rodu baronského - jako můj tatínek (i když z kolébky ze stejného kusu dřeva jako předkové prvního císaře z rodu Štaufů, ač tedy dnes již před skoro tisícem let), nýbrž z rodiny, která se oddělila od rodu toho, kdo postavil nejstarší románskou katedrálu v Poitiers (je stará stejně jako přemyslovská rotunda na Vyšehradě, její interiér však umožňoval shromáždění celé budoucí elity Francie) , a který tam z řečnického pultíku chráněného křídly pravého Římského orla (Aquitánie) připravoval svoje přesídlení do Paříže jako její král. Bratr odešel do Lucemburska,a jeho rod /lucemburská vládnoucí dynastie, která dala Čechám Lucemburky) na pamět´ toho se honosí lvem se dvěma ocasy. Stejně jako (později) Přemyslovci... (Ti, zmiňuji mimochodem jinak zcela zásadní věc, mají v generaci před svým povýšením na dědičné krále velkou vazbu na svatou zemi). Později se potomci vedlejší větvě Lucemburků pokrevně spříznili s rodem hrabat (Graben) von a zu Eltz, což je rodina, která dávala Říši dva kurfiřty ze sedmi a dodnes sídlí na jednom z mála hradů západní Evropy, které nikdy nebyly dobyty. Pra..prabába mojí mámy se do té rodiny totiž vdala. Něbylo to spojení ledajaké, protože Eltzové převzali její erbovní hvězdu Faustů na císařské šachovnici do svého erbu: Tu hvězdu  jejím předkům udělil zase jiný císař na návrh rýnského falckraběte, prý na paměť jeho až d´ábelské chytrosti:-). V našem erbu tak byla Šalamounova hvězda moudrosti na císařské šachovnici, a tu si rod zu Eltz ponechal navždy. Potomkem dceřinné linie se stala ta hraběnka Chotková, kterou pojal za chot´ František Ferdinand d´Este, moje vzdálená prateta.

  Tatík baron, matinka hraběnka, kde jste moje paní, kněžno?