Podle stejne logiky, kdyz se rekne treba "odsouzeny nastoupi do vykonu trestu na prikaz soudu..." tak to taky nemusi znamenat, ze ma nastoupit prave ten odsouzeny, kteremu byl prikaz adresovan?

Dovedete pobavit, přirovnání to ale zrovna příhodné.

Koukám že jakékoliv jelito, co má dírku mezi půlkami se nechává unést představou, že je snad právník a lingvista, že si lze hrát se slovy jak v kabaretu a daný text ohýbat podle momentální situace vpřed a vzad jak se to hodí. Takže, když je zbožňovaný egoista premiérem je to čehý a když prezidentem je to hot. Když je pravomocně odsouzený nemusí vykonat to, co bylo soudem nařízeno a naopak lze nadávat těm, kdo dodržování práva vyžaduji.

Každý člověk má právo na svoji svobodu, jeho svoboda končí tam kde začíná svoboda druhého. Každý se může rozhodovat podle své vlastní vůle a musí být připraven za to nést následky. Hranice určuje obecná společenská smlouva lidí žijících v kulturním a historickém společenství. Tyto obecné a nepsané dohody o tom co je správné a co ne se jen z části snaží popsat právo tak, aby mohlo být měřeno všem stejně. Psané právo je tedy nedokonalé, proto máme soudy, které mají rozřešit ty co mají různý pohled na psané právo. Obecně se rozhoduje podobně tak, jak se rozhodlo minule v podobném případu. Jestli si tedy prosadím, že hříbě patří klisně (protože ta je moje), nemohu příště trvat na tom, že patří hřebci (protože ten je můj).

Přesně takhle se Zeman chová je to sociopat a egoista, kterého nezajímá nic jen on sám, bezohledně prosazuje to, co se mu zrovna hodí a neváhá vzápětí otočit, pokud mu to má přinést nějakou výhodu. Nehorší na tom je, že jsme my podlehli mámení sociopata, jeho účelovým lžím a dali jsme mu dobrovolně moc. Odvděčuje se nám zase jako sociopat, absolutně ho nezajímá co si o tom myslíme, jak je psané právo, jaký je jeho výklad a nemá zábrany tvrdit klidně opak toho, co vehementně prosazoval minule.

Jakákoliv omlouvání chování sociopata mu jen nabíjí na další a ještě horší ránu celé té nepsané společenské smlouvě, na které stojí naše svobody.

Mlj text se nezabýval chováním osoby prezidenta republiky, ale zabýval se tím, co znamená ono ustanovení ústavy - Považuji za nepřípustné, aby se ustanovení ústavy vykládalo různě podle toho kdo je zrovna premiér a nebo prezident.

Jedna z nutných změn ústavy (vedle termínů pro sestavení vlády jinak volby, jmenování ministrů, odebrání pravomocí u soudců ÚS a členů bankovní rady ČNB, zákaz kumulace fukcí) je to, že v případě nesplnění usnesení ÚS končí funkce dotyčného.

Ano, Zeman se chová ústavně, proto má jít do ústavu.

Kdy se Havel prosím choval stejně jako nyní Zeman? Co si vzpomínám, tak nepřijal demisi ministra, když ji podával sám ten ministr - a tento případ přesně ústava nepopisuje. Narozdíl od Zemanových situaci, které jsou ústavou přesně popsány.

Jsou popsány tak jasně, že koncepce výkladů při jmenování ministrů jsou tři..... "není vázán návrhem předsedy vlády a může si vyžádat jiného kandidáta", "měl by respektovat návrh předsedy vlády s tím, že může odmítnout jenom za určitého extrémního případu", "musí jmenovat i Ferdu Mravence".

Pražské povstání vypuklo v době, kdy už bylo jasné, že Německo je totálně poraženo a válka končí. V té době již měly německé jednotky v Čechách jediný hlavní cíl. Dostat se do zajetí Američanů a nepadnout do rukou Sovětského svazu.

Pražské povstání, ale vytvořilo překážku k jejich přesunu do západních Čech obsazených Američany. Hlavní cesty - silnice i železnice vedli přes Prahu. Němci měli pořád dostatečnou sílu k totálnímu zničení Prahy a vynucení si cesty. Nicméně zřejmě nechtěli spáchat takové zvěrstvo jakým by bylo zničení Prahy protož to by jim mohlo znemožnit americké zajetí.

Proto byla rozumné umožnění přesunu i odchodu Němců z Prahy ať už jde o dohodu či kapitulaci.

Pardon - chybička se vloudila, bylo to určeno do jiné diskuze

Bylo by vhodné vnímat určitý historický kontext a kontinuitu v lidské společnosti.

Vždy od počátku lidstva existovala a byla dominantní "individuální moc" - moc jedince.

Ta až následně byla určitou měrou a způsobem omezovaná "mocí kolektivní" - mocí semknutého společenství. Vznikala tak různá forma a míra protiváhy a korekce "moci individuální".

Nikdy v historii nedošlo k úplné likvidaci "moci individuální" a jejímu nahrazení "mocí kolektivní" (i kolektivní moc má svého vůdce - "individuum", viz politické strany, viz komunisté před léty .....).

Na tomto principu zjevně stojí prakticky všechny systémy řízení a fungování států - státní moci, které mají s demokracií něco společného.

Dobře to pochopili osvícenci v 18. a otcové zakladatelé v Americe.

Ani v demokracii "individuální moc" nikam nezmizela - stále přetrvává a dominuje v exekutivě. A "kolektivní moc", jako její protiváha ji omezuje a koriguje v zákonodárství (nastavuje pravidla a mantinely). Celá historie lidstva je neustálým přetlačováním - tvrdým bojem o podíl na moci mezi "mocí individuální" a "mocí kolektivní".

Bohužel, u nás se neustále snažíme rozdělení mezi mocí výkonnou a zákonodárnou rozmělňovat a stírat. Je to projev pokrytectví a skryté dominance "moci individuální" (strany ovládají "individua", jejich úzké skupinky).

Náš prezident není nejvyšším představitelem celé státní moci - není nad mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ale je "jen" nejvyšším představitelem moci výkonné (není jím premiér). Prezident (v rámci jemu daných omezených pravomocí) uplatňuje svou výkonnou moc vlivem na složení "své" vlády - jmenuje "svého" premiéra a jeho ministry (to na návrh premiéra). Je to naprosto v pořádku. Možnost kontroly a případné korekce je z pohledu smysluplnosti a účinnosti řízení státu naprosto nezbytná. A nakonec, k čemu by jinak byla hlava státu (jako nějakého panáka) bez vlivu.

V poslední době (obvyklého politikaření a komických tanečků ČSSD) právě prezident Zeman sehrál svou nezastupitelnou státnickou a stabilizační úlohu na jedničku.

Díky němu žádná krize tady nebyla.

To jen ČSSD nedostala další možnost rozvracet, destabilizovat a rozkrádat tento stát.

O Ústavě (a nakonec i jiných zákonech a právních textech) nelze diskutovat hnidopišským rozpitváváním textu a jednostranným hledáním výkladu na přání.

Ústava je státotvorné prohlášení, které musí být na první pohled srozumitelné široké veřejnosti. Že tomu tak není, ukazuje i tato diskuse.

Jestliže je pojem "jmenovat" chápán tak rozličně (od naprosté libovůle či svévůle jmenujícího až po jeho odsunutí do role pouhého ceremoniáře), pak je třeba použít výklad, který vychází z celého kontextu. Když to uděláme a když se podíváme, jak to dělají jinde, tak se nám ukazuje, že president ty ministry jmenuje podle toho, koho tam chce premiér. Pokud se mu (presidentovi) na tom něco nezdá, tak to s premiérem z pozice své morální autority projedná a nedopustí, aby z toho byl veřejný rozkol.

Svatá dobroto

Jak bylo již níže napsáno, tak občan musí dělat jen to, co mu přikazuje zákon, a představitel státu , tzn. úředník, ministr i preziden může dělat jen to co mu zákon explicitně povoluje. Bohužel jsem v ústavě nenašel, že prezident může hodnotit navržené ministri, ale jen větu “jmenuje na návrh” . To znamená, že nemá možnost nejmenovat a že nemůže jmenovat koho chce.

Luboš Kriml Pane Kriml, možnost nejmenovat nemá, jestli chcete věci porozumět, přečtěte si text mého blogu znovu. S přáním pěkného dne, AUTOR.

Existuje také něco jako zvyky.

Dloubání v nose je také zvyk.