Až příliš často čteme v tisku a vidíme v TV o mladých dívkách a jiných, kteří si vzali život, často skokem pod vlak. Podobně jako před lety I. Bartošová. Nájemní pisálci medií by měli dbát méně na senzace a pomáhat tomu předcházet
Když jsme četli v denním tisku, na stránkách našich "nezávislých" medií, že pod vlak skočila hvězda Iveta Bartošová, tak bych já vzkázal, tam kde ted´ tuta pani dlí, at´už je to nebe nebo co bych jí přál, za to co udělala, k čemu se propůjčila, at´ se zamyslí nad tím, a spolu s ní všichni spolutvůrci té kauzy, odehrávající se na stránkách novin a obrazovkách televizí: Že totiž uvádění ve všeobecnou známost sebevraždy jako způsobu "řešení" životní prohry, at´ už skutečné nebo domnělé, je vlastně zločin, i když možná ne podle trestního zákona.
Cožpak ti, kteří mají takové věci v rukou, protože se pasovali na správce veřejného prostoru, a mediálního prostoru, na vlastníky našich myslí a tvůrce veřejného mínění, jsou zpozdilí až do té míry, že jim už nestačí vše co píší za nesmysly, ale musí lidem do duší podsouvat sebevraždu jako způsob řešení osobního neštěstí či tragédie?
Jsem přesvědčený o tom, že sebevraždy mladých dívek skokem pod vlak i mnohé jiné jsou plodem takových nezodpovědných kampaní. Vždyť co je na takových zprávách dobrého? To snad jedině větší péče o plamínek vlastního rodinného štěstí v neklidném, bouřlivém světě, zmítaném i válkami.
Místo toho, aby společnost všemi silami po masarykovsku analyzovala sebevraždu jako chybný krok v životě jedince, jako zbytečnou tragédii. Tragedii, které bylo možno předejít. Jde úpadek samozvaných "elit" až tak daleko, že změnil media v nástroj šíření namnoze pokleslých zpráv, zpráv inspirujících k tragickému následování s důsledky, kterým je pláč bezmoci nad takovými událostmi jako je smrt sebevraždou mladé dívky, a i kdyby kohokoli jiného. Jakého že druhu jsou tyhle "elity"?!
Dnes čteme zprávu, že v Praze na Smíchově usmrtil vlak patnáctiletou dívku. Stalo se to v části nádraží odlehlé od prostor, kde lidé nastupují do vlaku. Bylo by dobré, aby média věnovala péči spíše než publicitě takových událostí textům, které je předcházejí. At´ už v tomto jednotlivém případě šlo o nešťastnou náhodu nebo o výsledek zoufalství v jejím mladém životě.
Jak přesně to myslím? Když žurnalista napíše: Policie řekla, že mohlo jít o nehodu, fakticky tím otevírá prostor úvaze, že o nehodu možná nešlo. Seriozní člověk přece cítí, že ve formulaci "mohlo jít o..." je snaha policie zabránit úvahám o sebevraždě nebo zločinu. Z toho ovšem plyne, že bud novinář, který takovou odpověd´ dostal nebo policista, který formuloval odpověd´, se v myšlenkách nějakým způsobem vypořádával právě s úvahou, zda v tom nebylo něco jiného. A já si myslím, že už v prosté zprávě slušných novin či webu má redakce najít prostor, kterým by odradila nešťastné mysli od úvah následovat takovýto neblahý příklad, pokud by o nehodu nešlo. Jsem to názoru, že redakce, která nedbá toho, aby její text od samého počátku pracoval na odrazení od takového následování, by měla popracovat na profilu svých zodpovědných redaktorů, a to až do jejich výměny.
Když kdokoli používá (zneužívá) svoji politickou moc, je to ostudné a hanbené. Avšak když někdo používá svou moc a "pravomoc" k tomu, že důsledkem jsou úmrtí jako sebevraždy z publicity špatných příkladů hluboce kořenící v myslích jako nejzazší řešení, je to zrůdné!
