Muzeum krutosti komunismu? I pro pochopení příčin Gottwaldovy tvrdosti ...

Jestli chceme přistoupit k výkladu historie v jejích souvislostech a tedy s vědomím příčin a následků,  neměli bychom se bát postavit se k pravdě čelem. Muzeum patří na místo, odkud se vzalo odhodlání KSČ zakroutit buržoazii krk...

   Dění několika minulých týdnů kolem úvah o přemístění sochy maršála Koněva přivodilo i silnější debatu o tom, že by bylo potřeba více se věnovat historii 20. století, a to i například otevřením muzejní expozice Paměti 20. století. Co se týče politické části takové expozice, tak, má-li být v Praze, mělo by tomu být, podle mého názoru, přímo na místě, kde se udála nějaká zvlášť významná událost spojená s tím nejvážnějším důsledkem 20. století pro čs. země (hned po obnově jejich samostatnosti), a tou je hospodářský sestup českých zemí ze světového výsluní, čili v podstatě jejich relativní úpadek.    Takovým místem není přímo podzemí bývalého Stalinova pomníku na okraji pražských Letenských sadů.Ale je jím například pražský Radotín.    Expozice o období 1945-89 by svou logikou (dle mého názoru) patřila na území Prahy nejvíce do Radotína proto, že to byla právě střelba prvorepublikových četníků do hladového pochodu dělníků v Radotíně 1930 (událost je známa pod názvem Radotínské letnice), která velmi výrazně přispěla úspěchu Gottwaldova vedení tehdejší KSČ prosadit se s plánem "zakroutit krkem buržoasii po sovětském vzoru": Prostě dělníci šokovaní střelbou četníků ostrými náboji do protestního hladového pochodu popřáli poté mnohem více sluchu radikálnímu postoji komunistů, a to ještě i v rozhodujících volbách 1947. Lhostejno jak volili přímo radotínští. Džin odplaty byl vypuštěn z lahve tou střelbou.   Radotínské letnice 1930 byly prostě, jak víme, jedním z míst, kde se odehrálo něco, co má jasnou souvislost se zlem, které bylo příčinou i jedním nepříjemným projevem zejména let 1948 - 1953, a potom až do roku 1989. Byly z jedním z důvodů, proč se Klementu Gottwaldovi podařilo nastolit a udržovat vládu s velkou tvrdostí a krutostí, respektive proč jeho odhodlání použít tyto metody bylo tak pevné.   Jestli chceme přistoupit k porozumeni historii v jejích souvislostech a tedy s vědomím příčin a následků,  neměli bychom se bát postavit se k pravdě čelem. A toto je jednou z nich. Uvědomit si i to, ze násilí plodí (někdy?) násilí, to je důležité. 

Navíc Radotin je poměrně dobře dostupný, je zde i dobrá příroda pro navazující park, aby návštěva muzea byla nejen tvrdým a poučným zážitkem, ale aby šla spojit i s příjemnou vycházkou či výletem a byla tedy zároveň oslavou života.

     Muzeum přímo v podzemí bývalého Stalinova pomníku na okraji Letenských sadů v Praze by oproti tomu bylo dalším příspěvkem k záboru dalšího kousku centra města pro politiku a turismus.

   Na místě by však jistě bylo i to, říci si jasně, jak se stalo, že oni pochodující se nemajetnými a hladovými stali... Nebyli jen vinni ani jen nevinni.