Zpětná vazba – dobrodiní pro blogera, autora

Nikdo nevidí sama sebe tak, jak jej vidí druzí. A je výhodou, když mu ti druzí svůj pohled a svůj názor otevřeně řeknou. Na takových korekturách každý roste, i autor knih. Tímto článkem chci některé z požadavků ze zpětné vazby aspoň stručně splnit.

Samozřejmě nemám na mysli zakomplexované vzteklé nadávání, tedy zpětnou vazbu destruktivní. Tam by bylo zbytečné a marné zamýšlet se nad obsahem. Leda tak z profesního zájmu o další a další druhy řečnických triků. Jinak je však destruktivní kritika informací ne o adresátovi té kritiky, ale o odesílateli. Informací, na koho si dát případně pozor.

Má na mysli polemiku konstruktivní, vedenou kritikovou snahou pomoci autorovi a tím i jeho čtenářům.

Za takovou konstruktivní kritiku považuji několik výtek v recenzi na moji e-knihu o zvládání prokrastinace. Myslím, že výtky jsou oprávněné a zkusím na ně reagovat hned.

Podle recenzentky (prolink na celou recenzi je dole pod článkem) jsem opomněl poradit lidem, kteří odkládají naplánované úkoly z následujících důvodů:

1. Člověk se přepíná, vydává příliš mnoho energie nebo psychických emocí. A nevšimne si toho. Tedy – už nemůže, ale není si toho plně vědom.

Co  s tím? Nepřepínat se. Přečíst si něco o burnt-out syndromu. Mně se z těch informací nejvíce líbil tento příměr: Když zapálíme svíčku najednou na obou koncích, je jasné, že vyhoří dříve, než je obvyklé. Uberme, hýčkejme se. Pamatujme, že častou příčinou stresu duševně pracujícího člověka je doslova „stres z nedostatku přirozeného stresu“. Ptejme se sami sebe, kdy naposledy jsme běželi přírodou na plné pecky. Kdy naposledy jsme naskrz promokli a pak se usušili. Kdy naposledy jsme na vlastní kůži zažili vítr a sníh ve tváři, značnou fyzickou únavu apod. Zažijme to, dopřeje si toho, pračlověk skrytý kdesi hluboko v našich genech to potřebuje – a je mu v nás pak lépe.

1. Člověk odkládanou činnost přeceňuje. Chce ji provést bez chybičky – a bojí se, že to takto nezvládne.

Tady vidím dvojí problém – a nabízím dvojí lék. Něco přecenit nebo podcenit – to není dobrá cesta. Ale k odhadnutí správného významu té či oné činnosti nejde jen tak střelit od boku. Opatřeme si informace. Položme si otázku: Co se stane nejhoršího, když danou činnost odložíme nebo vůbec nevykonáme? A s klidnou rozvážnou myslí porovnejme, zda zlo z odložení nebo nevykonání není nižší než zlo spojené s vykonáváním.

A problém perfekcionismu? Jsem-li perfekcionista, musím se připravit na to, že zejména v dnešní nepořádné době to budu mít poněkud těžší. Že mi bude hrozit více návalů vzteku na ty „nepořádné“ kolem sebe. Nepořádnost se v současné době v naší zemi docela dost vyplácí, takže se to asi skokem nezmění. Nejsme Německo. Pokud se nechci odstěhovat jinam, tak se smířím s tím, že špičkově pořádně budu vykonávat jen několik málo prioritních věcí. A obdobně budu přistupovat k lidem ve svém okolí.

1. Odkládaná činnost nesedí s mou vnitřní morálkou.

Musím se zamyslet, jaké jsou vlastně moje životní hodnoty, morální žebříček. Kde preferuji férovost třeba za cenu finančních ztrát (a „oplivávání ze strany lůzy“) a kde půjdu na určitý kompromis. Musím se ptát, co vlastně tvoří můj podvědomý pocit. Musím ty podvědomé ponutky vytáhnout na denní světlo a dobře si je prohlédnout.  Coby spisovatel a učitel zde samozřejmě apeluji na celoživotně stálý morální kodex, pokud to jen trochu jde.

1. Prokrastinátor je zamilován.

A nevidí, neslyší, nedbá rad těch střízlivých, vznáší se jako ve snách. Tam snad lze doporučit sebrat zbytky racionálního uvažování a pohlídat sebe sama aspoň před spadnutím do těch největších průšvihů. A až oblouznění pomine, vrátit se ke starým návykům.

Přátelé, berte tedy tyto dvě stránky jako doplněk k mé e-knize „Prokrastinace – odklad, který mrzí“.  Aby byla úplnější a pro vás užitečnější.

Přeji vám co nejvíce dosažených naplánovaných cílů a splněných přání.

Souvisící článek: Recenze knihy o zvládnutí prokrastinace